Edgar Allan Poe – Havran – (angl. The Raven, v přesném překladu Krkavec) je jedna z nejznámějších básní významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Poprvé byla vydána 29. ledna 1845 v novinách New York Evening Mirror.
- Poe napsal tuto báseň jako ukázku své tvůrčí metody (a v tomto duchu ji okomentoval esejem Filozofie básnické skladby). Touto básní se rázem proslavil.
- Jedná se o jednu z nejznámějších kratších básní (má 108 veršů) všech dob a jedno z nejvýznamnějších děl romantismu 1. poloviny 19. století.
- báseň je psána v ich-formě.
- dochází v ní k neustálému opakování rýmového schématu ve všech 18 strofách ABCBBB
- toto schéma je použito – dodrženo i v překladech J. Vrchlického (1881) a V. Nezvala (1927)
- hlavním motivem je motiv smutku, samoty a tajemna
- děj se odehrává v noci v pokoji vypravěče – blíže není specifikováno
- popisován je psychologický vývoj zoufalství vypravěče
- Báseň je velmi známá, především v anglofonních zemích, a dočkala se mnoha odkazů, ohlasů i parodií v jiných dílech (je např. v mírně zkrácené verzi „zfilmována“ v seriálu Simpsonovi).
- Dílo se stalo vzorem pro francouzské prokleté básníky.
Báseň Havran vyjadřuje symbolicky (hl. symbol havrana sedícího na bystě Pallady a mechanicky odpovídajícího na každou otázku „víckrát ne“ nevermore) nemožnost rozumového vyrovnání subjektu se světem, kde nad láskou vždy vítězí smrt a zánik. Zároveň je v nich symbolizována nesdělitelnost zoufalství vyplývajícího z této situace jiným způsobem než pomocí snové vize; symboliku této básně spoluvytváří rafinovaná strofická, rýmová a aliterační struktura (založená na tom, že se na začátku slov verše či na začátku několika slov opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek).
Literární druh: lyricko-epická skladba; žánr: baladická báseň
Edgar Allan Poe – *19. ledna 1809 Boston – †7. října 1849 Baltimore) byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista.
Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů. Svým dílem definoval podobu moderní americké literatury.
- Zemřel za nejasných okolností.
- Dne 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street.
- Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral.
- Zemřel na krvácení do mozku v ranních hodinách 7. října 1849.
- Pohřbu na presbyteriánském hřbitově v Baltimore se zúčastnili čtyři lidé.
- Náhrobní kámen, který objednal v roce 1860 básníkův bratranec Neilson Poe, se nešťastnou náhodou rozbil dřív, než mohl být umístěn na hrob.
- V roce 1865 byla uspořádána sbírka na nový náhrobní kámen s epitafem, který připomíná jeho nejslavnější báseň Havran: Quoth the Raven, Nevermore (Havran říká: „Už nikdy!“).
Je autorem mnohých povídek a básní. Do Evropy se za Poeova života takřka neznámé dílo dostalo především díky překladům Charlese Baudelaira a částečně i Stéphana Mallarmého. Charles Baudelaire o něm napsal: „Ze všeho, co jsem četl, nabývám přesvědčení, že Spojené státy byly pro Poea jediné velké vězení a jeho vnitřní, duchovní svět básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry.“
Jeho dílo bylo inspirací mnoha pozdějších autorů (z nichž jmenujme asi nejznámějšího sira Arthura Conana Doyla a jeho kultovního hrdinu Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna Poeovou postavou výjimečně inteligentního detektiva Dupina).
Svou stopu zanechal nejen na francouzských básnících Charlesi Baudelairovi a Stéphanu Mallarmém, ale například i na Paulu Valérym, Juliu Vernovi (zejména onou až vědeckou přesností popisu) a v neposlední řadě i na Fjodoru Dostojevském a již zmíněném Arthuru Conanu Doylovi. Jeho pravým dědicem a pokračovatelem se však stal Howard Phillips Lovecraft, který v Poem ražené cestě pokračoval do ještě extrémnějších zákoutí hrůzy a hnusu. Ani v moderní literatuře není Poe zcela bez vlivu. Jeho vliv je přítomen především v britské literatuře (zasáhl i do široce populárního díla Joanne Kathleen Rowlingové). Mnohá z Poeových děl byla nejen zdramatizována, ale i zfilmována a převedena do komiksové podoby. Široce se nechal Poeovou literaturou inspirovat např. Ray Bradbury, který neskrývaje svou adoraci k Poeovu dílu, věnoval jeho osobnosti celou kapitolu z Marťanské kroniky (syntetizoval zde dva zdánlivě odlišné prvky z Masky červené smrti a z Jámy a kyvadla).
Překlady Jaroslava Vrchlického (1881, 1890) a Vítězslava Nezvala (1927) – použity první strofy básně Havran
V originále je Poeova báseň kompozičně rozdělena do 18 strof (slok) po 6 verších – rýmové schéma je ABCBBB.
Vrchlický přeložil báseň Havran celkem dvakrát (1881, 1890).
- V prvním překladu dodržel veršovanou (počtem veršů) a strofickou kompozici originální básně (18 strof po šesti verších, ABCBBB).
- V překladu z roku 1890 se rozhodl 1. až 5. verš „rozpůlit“ (rozdělit).
- Takže z prvních pěti veršů se vždy stalo veršů deset + poslední veš (v originále šestý) ponechal beze změny. Vznikla tak strofa o 11 verších – celkem tedy 198 veršů v 18 strofách.
- Originální rýmové schéma ponechal beze změn.
Abychom pochopili, proč tak učinil a původní koncepci šesti veršů změnil na jedenáct, můžeme si např. rozebrat verše první strofy (viz texty níže). Lze si tedy hned všimnout, že mají v sobě skrytý – vnitřní rým, pomocí kterého můžeme takové verše rozdělit na verše dva.
- 1. verš
- angl. originál – Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary, …
- Vrchlického překlad (1881) – V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý, …
- 2. verš
- angl. originál – Over many a quaint and curious volume of forgotten lore, …
- Vrchlického překlad (1881) – v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc; …
- slovo lore / líc se rýmuje s posledním slovem 4., 5. 6. verše
- 3. verš
- angl. originál – While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping, …
- Vrchlického překlad (1881) – skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání …
- slovo znenadání se rýmuje se slovem zaklepání, které je uprostřed následujícího verše
- 4. verš
- angl. originál – As of some one gently rapping, rapping at my chamber door. …
- Vrchlického překlad (1881) – ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic. …
- poslední slovo tohoto verše door / nic se rýmuje s posledním slovem 5. a 6. verše
- 5. verš
- angl. originál – „Tis some visiter,“ I muttered, „tapping at my chamber door — …
- Vrchlického překlad (1881) – „Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic …
- 6. verš
- angl. originál – Only this, and nothing more.“
- Vrchlického překlad (1881) – pouze to, a pranic víc.
| Jaroslav Vrchlický (1890) | Vítězslav Nezval (1927) | |||||||
| 1. | V půlnoci kdys v soumrak čirý | 8 | A | 1. | Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje | 16 | A | |
| 2. | chorý bděl jsem sám a sirý, | 8 | A | 2. | nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné – | 15 | B | |
| 3. | nad věd zapomněných svazky | 8 | B | 3. | když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání | 16 | C | |
| 4. | starými jsem skláněl líc — | 7 | C | 4. | velmi jemné zaťukání na dveře – a pak už ne. | 15 | B | |
| 5. | Skoro schvátilo mne spaní, | 8 | D | 5. | „Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné – | 15 | B | |
| 6. | an ruch lehký znenadání | 8 | D | 6. | jednou jen a pak už ne.“ | 7 | B | |
| 7. | ozval se jak zaklepání | 8 | D | |||||
| 8. | na mé dveře — a zas nic. | 7 | C | |||||
| 9. | „Návštěva to,“ pravím k sobě, | 8 | E | |||||
| 10. | „klepá na dveře, víc nic — | 7 | C | |||||
| 11. | pouze to a pranic víc.“ | 7 | C | |||||
| 18 strof – 198 veršů – v každé strofě 11 veršů | 18 strof – 108 veršů – v každé strofě 6 veršů |
| Jaroslav Vrchlický (1881) | |||
| 1. | V půlnoc kdysi v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý, | 16 | A |
| 2. | v knihy staré, zapomněné ukláněl jsem bledou líc; | 15 | B |
| 3. | skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání | 16 | C |
| 4. | ozval se jak zaklepání na mé dvéře a zas nic. | 15 | B |
| 5. | „Chodec to snad,“ pravím k sobě, klepá to a více nic | 15 | B |
| 6. | pouze to, a pranic víc. | 7 | B |
| 18 strof – 108 veršů – v každé strofě 6 veršů |
| spojené verše | Jaroslav Vrchlický (1890) – přepis do šesti veršů | |||
| 1.+2. | 1. | V půlnoci kdys v soumrak čirý / chorý bděl jsem sám a sirý, | 16 | A |
| 3.+4. | 2. | nad věd zapomněných svazky / starými jsem skláněl líc — | 15 | B |
| 5.+6. | 3. | Skoro schvátilo mne spaní, / an ruch lehký znenadání | 16 | C |
| 7.+8. | 4. | ozval se jak zaklepání / na mé dveře — a zas nic. | 15 | B |
| 9.+.10 | 5. | „Návštěva to,“ pravím k sobě, / „klepá na dveře, víc nic — | 15 | B |
| 11. | 6. | pouze to a pranic víc.“ | 7 | B |
| 18 strof – 108 veršů – v každé strofě 6 veršů |
| Edgar Allan Poe (1845) | |||
| 1. | ONCE upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary, | A | |
| 2. | Over many a quaint and curious volume of forgotten lore, | B | |
| 3. | While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping, | C | |
| 4. | As of some one gently rapping, rapping at my chamber door. | B | |
| 5. | „‚Tis some visiter,“ I muttered, „tapping at my chamber door — | B | |
| 6. | Only this, and nothing more.“ | B | |
| 18 strof – 108 veršů – v každé strofě 6 veršů |
Použití slov typu [-or]
Aby Poe dokonale vykreslil ponurou atmosféru básně použil celkem 22 slov, jejichž výslovnost na jejich konci je [-or]. Tato slova (viz níže) jsou v básni použita celkem 77krát. V drtivé většině případů jsou taková slova použita na konci veršů v rýmovém schématu označených jako B (viz příklad 1. strofy výše). V každé strofě jsou tedy minimálně čtyřikrát použita slova se zakončením [-or].
Tato slova mají především evokovat ve čtenářově mysli obraz krákajícího havrana / krkavce a s ním spojené beznaděje a smrti. V zásadě s motivem havrana lze spojovat jakoukoliv negativní, tíživou emoci – strach, depresi, zkázu, marnost, smutek, tajemno, …
| Celkem 22 slov s fonetickým zakončením – výslovností [-or] | ||
| 1x | 10 | lore, evermore, wore, outpour, store, core, ashore, adore, morrow, borrow |
| 2x | 2 | explore |
| 3x | 15 | implore, yore, shore, bore, o’er |
| 4x | 4 | floor |
| 5x | 5 | before |
| 8x | 16 | more, Lenore |
| 11x | 11 | nevermore |
| 14x | 14 | door |
| celkem | 77 |
Děj 1
- Lyrickým subjektem (vypravěčem, mluvčím) je hlavní postava, osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Leonoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích.
- Lyrický subjekt vystraší o půlnoci šramot.
- Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých i mnoha jiných cizojazyčných překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie), který vzápětí vletí do jeho pokoje a usadí se na bustě Pallas Athény.
- Postupně znepokojuje muže svou záhadností.
- Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále).
- Zásadně odlišných překladatelských řešení tohoto refrénu není mnoho.
- Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu.
- Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě.
- V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec / havran už nikdy neodletí z jeho duše.
Děj 2
- Nejmenovaný řečník sedí za ponuré prosincové noci ve své komnatě a čte si staré knihy.
- Velmi se mu stýská po jeho lásce Lenoře, která pravděpodobně nedávno zemřela a doufá, že ho četba rozptýlí od její ztráty.
- Už téměř usnul, když náhle uslyší, jak něco nebo někdo klepe na dveře.
- Je okamžitě znepokojen, ale uklidňuje se, že je to nejspíše nějaká návštěva.
- Zavolá a omluví se za svou opožděnou reakci.
- Když však otevře dveře, nikdo tam není.
- Zašeptá do tmy venku: „Lenoro.“ A slyší jen ozvěnu svých slov.
- Zlověstné klepání pokračuje.
- Tentokrát z okna.
- Mluvčí předpokládá, že je to vítr, ale přesto se cítí nesvůj.
- Otevře okenice a dovnitř vletí havran, který si sedne na bustu řecké bohyně Pallas Athény.
- Pohled na ptáka mluvčího na chvíli uklidní.
- Žertem se ptá, jak se pták jmenuje.
- V naprostém šoku havran vykřikne: „Nikdy víc.“ V originálním anglickém provedení opakuje havran nevermore.
- Mluvčí je ohromen a neví co přítomnost havrana a slova znamenají.
- Znovu se uklidní a zašeptá, že pták přeci brzy odletí.
- Havran znovu odpoví: „Nikdy víc.“
- Mluvčí, který stále snaží utišit, vysloví teorii, že pták musí mít majitele, který ho naučil říkat toto jediné beznadějné slovo.
- Mluvčí je zvědavý, atak si před havrana přesune židli.
- Chvíli si na židli sedne a přemýšlí o havranovi.
- Přemýšlí o tom, že Lenora už nikdy nebude sedět na této židli.
- Napomene se. Bůh mu dopřál tento jediný oddych od jeho viny, on stále myslí na Lenoru.
- Říká sám sobě, aby na Lenoru zapomněl.
- Havran, jako by věděl, co se mu honí v hlavě, říká: „Už nikdy víc.“
- Nyní mluvčí ptáka osloví a nazve ho zlým a prorokem.
- Ptá se, zda někdy najde úlevu.
- Havran mu odpoví: „Nikdy víc.“
- Vypravěč se ptá havrana, zda se setká s Lenorou, až se dostane do nebe.
- Havran mu odpovídá: „Nikdy víc.“
- Rozzuřený mluvčí nařídí havranovi, aby ho nechal v jeho komnatě samotného.
- Obviní havrana ze lži a křičí na něj, aby odletěl pryč.
- Pták, aniž by se pohnul, opakuje svůj jediný refrén: „Nikdy víc.“
- Báseň končí tím, že havran odmítá odletět, stále sedí na bustě Pallas Athény a vrhá na mluvčího duši svůj stín, který bude navždy přetrvávat.
Překlady
- Havran byl do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Vratislavem Šemberou roku 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1881 a napodruhé 1890 a téhož roku i v parodii.
- Další klasické překlady poskytli Augustin Eugen Mužík roku 1885 a Karel Dostál-Lutinov roku 1918.
- V současné době je nejpoužívanějším překladem ten od Vítězslava Nezvala z roku 1927.
- Překladů básně ovšem existuje více, od O. F. Bablera 1930, Jiřího Taufera 1938 a s odstupem času přišly další ke konci století:
- Miroslav Macek 1992,
- Martin Pokorný 1997,
- Jan Najser 1999,
- Filip Krajník 2004,
- v roce 2008 se přidali Marek Řezanka, Tomáš Jacko a Václav Z. J. Pinkava,
- v roce 2018 Barbora Pastyříková.
- Překladů básně ovšem existuje více, od O. F. Bablera 1930, Jiřího Taufera 1938 a s odstupem času přišly další ke konci století:
- Z cizích překladů platí za nejpozoruhodnější francouzský překlad Charlese Baudelaira, pořízený v roce 1853.
- Báseň je považována za jeden z největších problémů translatologie – věda o překladu a tlumočení.