Blog

Ota Pavel – Smrt krásných srnců – Sbírka komorně laděných vzpomínkových próz – povídek, jejichž ústřední postavou je autorův tatínek.

Knihu obsahující v 1. vyd. osm povídek (původně devět) uvádí věnování spisovatelově mamince. V přibližně chronologickém sledu zachycuje soubor příběhy z autorova rodinného prostředí, v němž dominuje postava tatínka – fanfaróna, velkého snílka a malého dobrodruha. Vydána byla v r. 1971.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: povídka

Ota Pavel (pův. jménem Ota Popper) – * 2. července 1930, Praha – † 31. března 1973, Praha

Životní osudy Oty Pavla

• Původním jménem Otto Popper, příjmení Pavel přijal za své občanské jméno 1956 i s celou rodinou (rodiči a bratry). Narodil se v rodině židovského obchodního cestujícího. Jeho manželka Věra (roz. Nováková, 1924–1993), autorka knihy Vzpomínky na Otu Pavla (1993), byla dlouholetou programovou pracovnicí Čs. rozhlasu; syn Jiří (* 1956) je autorem autobiograficky laděných povídkových sbírek V údolí dutých hlav (1995) a Blázinec i v mé hlavě (2005).
• Obecnou školu Pavel navštěvoval v rodišti, měšťanskou školu v Buštěhradu na Kladensku, kam se rodina 1939 přestěhovala z existenčních i rasových důvodů do domku otcových rodičů. Po odchodu obou bratrů (únor 1943) a posléze i otce (konec 1944) do koncentračního tábora žil sám s matkou. 1944 se stal hornickým učněm na dole Prago v Dubí u Kladna. Žil sám s matkou, která nebyla židovského původu.
• Hned po skončení války se rodina vrátila do Prahy a Pavel absolvoval dvouletou obchodní školu v Praze-Smíchově (1945–47), souběžně navštěvoval i školu jazykovou. Otec ho vedl k tomu, aby se v jeho stopách stal obchodním cestujícím, ale Pavel roku 1949 na základě doporučení svého i rodinného přítele Arnošta Lustiga nastoupil do Čs. rozhlasu; zprvu krátce působil ve zpravodajské redakci, pak do 1956 (s přestávkou vojenské služby 1951–53) ve sportovní redakci; jedním z předpokladů jeho práce sportovního redaktora bylo, že sám od dětských let intenzivně sportoval (1948 byl kapitánem dorosteneckého hokejového družstva A. C. Sparta, později ve Spartě působil jako trenér žáků). 1956–57 byl sportovním redaktorem v časopise Stadion a poté několik let redaktorem v armádním týdeníku Čs. voják.
• Koncem 50. let vystudoval při zaměstnání Střední školu pro pracující (mat. 1960). 1962 doprovázel vojenské fotbalové mužstvo Dukla do Spojených států (Dukla mezi mrakodrapy, 1964). Vedle řady sportovních akcí v různých zemích (Sovětský svaz, Francie, Jugoslávie, Švýcarsko aj.) navštívil 1964 zimní olympijské hry v rakouském Innsbrucku; během tohoto pobytu se u něho projevilo vážné duševní onemocnění (cyklofrenie, tj. maniodepresivní psychóza smíšená s prvky schizofrenie), které 1966 vedlo k odchodu do trvalého invalidního důchodu. Od propuknutí choroby až po svou předčasnou smrt často pobýval v psychiatrických léčebnách. Místem jeho celoživotních návratů k přírodě bylo Křivoklátsko na Berounce, s nímž motivicky úzce spojil nejednu ze svých próz.

Děj 1

• V povídkách Nejdražší ve střední Evropě a Ve službách Švédska je představen coby úspěšný mladý muž na vrcholu slávy, kdy jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se dokonce stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček a doma pak mamince „sázel s velkým potěšením stovky na kulatý stolek“.
• Za války byl jeho židovský osud těžší než život ostatních lidí.
  • Dva starší z jeho tří synů musejí do koncentračního tábora a tatínek se přes všechny přísné zákazy vydá opatřit pro ně maso, aby se kluci dosyta najedli a vydrželi (Smrt krásných srnců).
  • Konečně musí do koncentráku i sám tatínek, ale podaří se mu husarský kousek, když poslední noc před odchodem vyloví vlastní rybník, který mu Němci hned na začátku okupace zabrali (Kapři pro wehrmacht).
• Tři poslední povídky – Otázka hmyzu vyřešena, Prase nebude! (ta pak byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou dalších vydání vyřazena) a Králíci s moudrýma očima – jsou časově zasazeny do poválečného období.
  • Zachycují tatínka stárnoucího, jenž už trpce pocítil, co je nezdar, ale vždy se znovu, jakoby navzdory všemu a všem, pouští do nového, někdy předem ztraceného podnikání.
• Z koncepce sbírky se poněkud vymyká črta Jak jsme se střetli s Vlky, která je jen drobnou hříčkou dokreslující tatínkovu povahu a charakter.
• Do souboru naopak organicky náleží povídka Běh Prahou, v níž je ztvárněn tatínkův politický vývoj od voleb 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě. 
  • Běh Prahou koloval jen v opisech a poprvé vyšel knižně až r. 1991 ve třetím, rozšířeném vydání výboru Zlatí úhoři.

Děj 2

Hlavní postavou je autorův otec Leo Popper, ne ideální, pokud šlo o malá milostná dobrodružství, se smyslem pro humor a láskou k rybám, vodě a vůbec. Další postavou je maminka, vzácně tolerantní k otcovým avantýrám. Další z postav je strejda Prošek z Luhu pod Branovem, všeuměl, král pytláků, sžitý s přírodou u Křivoklátu a Berounky.

• V první povídce Nejdražší ve střední Evropě tatínek naletěl a koupil rybník pouze s jednou rybou. Když to zjistil, nenechal si to líbit a pomstil se tím, že bývalému majiteli rybníka prodal lednici, ale bez vnitřku. Jako to on udělal jemu.
• Druhá povídka Ve službách Švédska poukazuje na tatínkovu podnikavost u firmy Electrolux. V prodeji vysavačů a ledniček se stal mistrem světa, hlavně díky paní Irmě, do které byl tajně zamilován.
• Povídka Smrt krásných srnců je asi nejznámější a byla dokonce zfilmována. Vypráví o tom, jak si odvážný otec dojel s odpáranou Davidovou hvězdou a na rozvrzaném bicyklu pro srnce, aby jím nasytil své syny, ještě než odejdou do koncentračního tábora. To už se bál i kurážný Prošek. Za pytláctví a přechovávání „žida“ hrozila smrt. Spolu s Proškovým divokým vlčákem Holanem se mu to skutečně podařilo. A možná právě ten srnec zachránil život Jiřímu, který měl po návratu z koncentračního tábora 40 kg.
• Povídka Kapři pro Wehrmacht byla také zfilmována a odehrává se za 2. světové války. Tatínkovi seberou jeho milovaný rybník, on to samozřejmě nemůže přenést přes srdce. Až do doby výlovů chodí „své“ kapříky krmit. Jednou v noci je pak tajně všechny vyloví. Pak přijedou ten spodní buštěhradský rybník lovit sítěmi rybáři v uniformách wehrmachtu. Zpočátku velká sláva a všechno vyhlíží slibně, ale v rybníce nic není a nikdo si to nedokáže vysvětlit a ta muzika vlastně hraje už jenom na počest otci, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.
• Jak jsme se střetli s Vlky je krátká povídka o tom, jak tatínek prohrál soutěž s Vlkovými o to, kdo uloví větší štiku. Když si tatínek hrdě nesoucí své úlovky k Vlkovým, všiml si jejich štiky visící před domem, tak se otočil a bez jediného slova zklamaně zamířil zpátky k domovu. Tato povídka vystihuje přesně povahu otce Oty Pavla.
• Šestou povídkou je Otázka hmyzu vyřešena a vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Začne s prodejem mucholapek Bomba – chemik. Udělá s nimi terno, do svých obchodů zapojí také svého syna. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Přicházely mu telegramy typu: Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se! Jděte do prdele s takovým zázrakem! O pár let později tutéž mucholapku začali vyrábět Holanďané jako Fly Killer (zabíječ much) a zaplavili tím Evropu.
• Prase nebude! je povídka, která byla během komunismu cenzurována. Tatínek šel krmit prasata – bylo mu sděleno, že za to jedno dostane. Maminka mu s tím pomáhala a rok krmili prasata. Tatínek už viděl zabíjačku, a tak se zaměřili hlavně na to nejkrásnější. Poté jim bylo řečeno, že prase nebude. Na konec tatínkovi přišel dopis, že jim dluží 530,52 Kčs. Tatínek se často ptal, zda dopis vstoupí do historie.
• V poslední povídce Králíci s moudrýma očima prodali Popperovi chatu a koupili si domeček u Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov králíků šampanů a maminka zatím úspěšně chovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Takhle to táhli skoro deset let. Tatínek své králíky brával na výlety, jednou i na výstavu. Z té odešel dotčený, že nevyhrál, všechny je pak pustil na pasece. Domů se vrátil až ráno v tak zbědovaném stavu, že se maminka lekla a zavolala sanitku. Před odjezdem ještě pověsil na vrátka cedulku s nápisem PŘIJDU HNED, ale už nikdy nepřišel.

Literární charakteristika díla

• Základní matérií (základem pro vypravování), z níž povídky tematicky čerpají, jsou autorovy vlastní zážitky a osudy jeho rodiny, jejichž dokumentární pravdivost je vypravěčským gestem opakovaně zdůrazňována.
  • Vytváří se tak poměrně reálný a ucelený obraz života rodiny Pavlových od 30. let přes dobu okupační až do 60. let, kdy ústřední postava knihy – tatínek – umírá.
• Zároveň ale v druhém plánu však tyto stylizovaně vzpomínkové prózy přinášejí nadčasovou, myšlenkově bohatou a poetickou výpověď o smyslu života, o jeho bolestech i krásách, o pomíjivosti lidského bytí i o nezapomenutelných chvilkách pravého štěstí.
• Autor ptojevuje zaujetí pro faktografickou věrohodnost, které se projevuje např.:
  • uváděním autentických jmen jednajících postav
  • konkrétním pojmenováním zvířat (vlčák Holan, krásný králičí samec Michael)
  • konkrétním pojmenování míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu (buštěhradský dům čp. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo)
• Právě symbiózou dokumentárních a fantazijních prvků vzniká zvláštní charakter Pavlova vyprávění.
• Jeho účinnost a iluzi bezprostřednosti posiluje zvláštní jazykový projev využívající obecné češtiny místy i v plánu vypravěče a občas těžící z hantýrky českožidovských obchodníků, a také typická úspornost výrazových prostředků:
  • povídky využívají jednoduché kompozice příběhů i větné stavby,
  • často autor sahá po významové zkratce, jež vyprávění nejen dynamizuje, ale posiluje také emotivnost textu (např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: „Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl – řekla by naše babička Popprová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi.“).
• Prosté příběhy podává autor v ich-formě.
  • V prvních povídkách je vypravěčská perspektiva proměnlivá: autor občas vnímá a hodnotí události nejen z pozice vypravěče již dospělého a vzpomínajícího, ale také jakoby z někdejšího klukovského stanoviska (dětský aspekt vyprávění pomáhají dotvářet i výběr slov a styl):
    • smutek se mísí s komikou,
    • nostalgie s prvky humornými.
  • Jednoduché epické situace vypovídají o životním postoji autora, jenž opřel svou křehkou jistotu o takové hodnoty, jakými jsou domov a rodina, láskyplný vztah k rodné zemi a přírodě, houževnatost při uskutečňování snů, ať jsou jakkoli veliké.
  • Sepětí člověka s domovským prostředím a rodovou tradicí, jeho zakotvení v životním řádu, se projevuje častými odkazy na lidovou slovesnost, které pomáhají obestřít příběhy poetickou atmosférou: „a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce)“; „spal jako v pohádce“; „rybník vypadal jak v pohádce“ apod.

• Až do počátku 70. let byl Ota Pavel znám především jako úspěšný sportovní novinář.
  • Jeho reportáže a povídky o sportovcích, shrnuté do pěti knížek – Dukla mezi mrakodrapy (1964), Plná bedna šampaňského (1967), Pohár od Pánaboha (1971), Syn celerového krále (1972), Pohádka o Raškovi (1974) – zaujaly autorovým přístupem ke sportu.
    • V prostředí, kde se usiluje o rekordy a úspěch, hledá Pavel především individuální příběh, vedle fyzických dovedností zkoumá povahovou a mravní kvalitu člověka.

• Smrt krásných srnců se v době svého vydání stala literární událostí a spolu s následujícím souborem Jak jsem potkal ryby (1974; obě knížky pak vyšly společně r. 1977 pod názvem Fialový poustevník) – vyzvedla autora mezi nejvýznamnější poválečné české prozaiky.
  • Oba zmíněné soubory tvoří organický celek, daný stejným inspiračním zdrojem vzpomínek, jednotnou výpovědí o smyslu života a básnivým ztvárněním všednosti. Spojují je také stejní hrdinové – tatínek, maminka, bratři, přátelé a v neposlední řadě autor sám.
• O inspirativnosti Pavlových próz svědčí četná filmová zpracování.
  • Na FAMU podle nich vznikly dva absolventské filmy – Kapři pro wehrmacht (1976) režiséra K. SMYCZKA a Smrt krásných srnců (1975) V. MERTY.
  • Na motivy Pavlových povídek natočil K. KACHYŇA televizní film Zlatí úhoři (1979) a celovečerní film Smrt krásných srnců (1986).

Knižní vydání

• 1971, 1973 – nakl. Československý spisovatel
• 1981 – nakl. Olympia
• 1995 – nakl. Orego
• 2000 – nakl. Agentura V.P.K.
• 2002 – nakl. HAK
• 2004 – nakl. Slávka kopecká
• 2007 – nakl. Academia

TEST