Blog

Viktor Dyk – Krysař – novoklasicistní česká novela, která zpracovává známou německou pověst o krysaři, který potrestal za lakomství občany města Hammeln.

Kniha Krysař je krátká novela Viktora Dyka, která nejprve vycházela v časopise pod názvem Pravdivý příběh (Lumír, ročník 40, 1911–1912). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915 v edici Zlatokvět (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce 1923, tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil Arne Novák a po něm také Antonín Grund.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: novela

Novela Krysař zpracovává známou německou pověst o krysaři, který se mstí nejen za lakomství občanů města Hammeln (kteří mu nechtějí dát smluvenou odměnu za to, že vyvábil svou píšťalou krysy z města do řeky), ale především za své erotické zklamání tím, že zavede všechny obyvatele města do propasti a zmizí v ní i on sám. Katastrofu přežije jen dítě-nemluvně a blázen Jörgen, protože křik dítěte je silnější než zvuk krysařovy píšťalky. Povídka má symbolický význam, vyznívá však jako kult iracionálna proti racionalitě (katastrofu přežije jen dítě, které ještě nemá rozum, a blázen, který rozum ztratil).

Viktor Dyk – 31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka – †14. května 1931 Lopud (ostrov v dnešním Chorvatsku, tehdy Jugoslávie, nedaleko Dubrovníka)

• Zemřel při koupání v moři v zátoce Šunj ostrova Lopud v Jaderském moři. Příčinou úmrtí byla srdeční mrtvice. Z lopudské radnice byl dalšího dne (15. května) vypraven pohřeb. Jeho mrtvé tělo bylo přepraveno vlakem přes Záhřeb do Československé republiky. Do Prahy přijel vlak se zesnulým 17. května po poledni. Se všemi poctami byla jeho rakev vystavena v Pantheonu Národního muzea, kde se s Dykem slavnostní řečí rozloučil spisovatel a voják Rudolf Medek. Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech 20. května v rodinné hrobce. Smuteční projev zde měl výtvarný a literární historik a kritik prof. Arne Novák.
• Byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal do časopisu Vlajka, které vydávalo hnutí Vlajka.

Samotný námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla.

• Tato pověst s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hammeln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti.
  • Existuje několik variant závěru.
    • Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece.
    • Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu.
• Ona dávná předloha je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje.
  • Zásadními odlišnými okamžiky je to, že zatímco v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město.
    • Důvodem mu není jen nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.

Neoklasicismus

Neoklasicismus (též novoklasicismus) v literatuře byl v českém prostředí nevyhraněný umělecký směr z počátku 20. století. V jiných jazykových oblastech může být vnímán odlišně.

• Neoklasicismus v literatuře nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě.
  • V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla Gerharta Hauptmanna (1862–1946).
  • Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající rokoko.
  • V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. Jonathan Swift a Alexander Pope).

Novoklasicismus v českém prostředí nepředstavoval vyhraněný literární směr.

• Šlo spíše o snahu o oživení zdrojů klasické tradice a jejich využití při hledání nových výrazových prostředků.
• Jednalo se o neosobní vyprávění, jednoduché a kompozičně vyvážené.
• Témata byla nadčasová, autoři zdůrazňovali nadřazenost rozumu a morálních zásad.
• Vznikaly pochyby, zda jde o moderní směr, který chce navrátit dílům řád, či zda jde pouze o návrat k dřívějším formám.
  • Kritika neoklasicismu vycházela z toho, že autoři nic nového nevymýšlí, pouze ke starému příběhu přiřadí jeho nové vyznění.

Charakteristika novoklasicistních děl

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typickými rysy novoklasicistických literárních děl byla tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; díla nevyzdvihovala cit, ale intelekt a nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby (je za ně možné považovat):

• klade důraz na intelekt
• důraz na svébytný tvar uměleckého díla
• důraz na přísně vyváženou tvorbu
• soustředění k souvislé epické (vyprávěcí) linii
• spád děje
• neosobní vypravěčský styl

Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela. Mezi typická novoklasicistní díla Viktora Dyka lze zařadit novelu Krysař, drama Zmoudření dona Quijota.

Děj var. 1

• Zdrojem k dílu Krysař byly Dykovi hlavně staroněmecké pověsti, do kterých autor promítl své vidění světa. Zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých…
• Jednoho dne se v hanzovním městě Hammeln objeví krysař.
  • Všichni ho jako cizince považují za někoho méněcenného.
    • V podobné situaci vyloučení je také rybář Sepp Jörgen, který není hloupý, ale jeho údělem je příliš pomalé přemýšlení.
    • Co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až druhý, a tak se tento rybář stává centrem výsměchu okolí.
  • Krysařovi je jedno, za co ho lidé mají, dokud se nezamiluje do Agnes, měšťanky, která jej od jeho příchodu ve svém domku ubytovala. Ona jeho lásku opětuje.
    • Náhle zjistí, že čeká nechtěné dítě s bývalým milencem.
    • Mezi všemi tak nastává konflikt.
  • Krysař svůj úkol vyhubit všechny krysy ve městě splní díky své kouzelné píšťale, kterou dokáže lákat jakoukoliv živou bytost.
    • Radním – Strumm a Frosch se to však nelíbí a chtějí mu dát méně peněz, protože si myslí, že je nabyl příliš snadno.
    • On se brání tím, že je placen za práci a ne za způsob, kterým ji vykonal.
    • Spor vyvrcholí hádkou v městské hospodě U Žíznivého člověka, což nebývá zvykem, neboť všichni obyvatelé si obou radních nesmírně cení a mají je v úctě.
    • Po této hádce a poté co zjistí, že Agnes čeká dítě svého milého Kristiána, rozhodne se město opustit.
    • Než to však udělá, táhne ho něco zpět do hostince.
      • Tam se setká s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život, když bude se svojí píšťalou škodit lidem.
        • Krysař nabídku razantně odmítá a opouští město.
  • Láska k Agnes je silnější než jeho vůle a přinutí ho vrátit se.
    • Nikde ji nemůže najít, a když zjistí, že se ze žalu zabila skokem do propasti a její matka se z toho zbláznila, rozhodne se celé město pomocí své píšťaly odvést na okraj propasti hory Koppel.
      • Učiní tak ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky.
    • Během tónů jeho písně se ve všech lidech probouzí dávno zapomenuté touhy, a proto ho následují k hoře Koppel, kde ukončí svůj život v propasti s nadějí, že se dle pověsti dostanou do Sedmihradské země, kde je všeho dostatek, pohoda a odpuštění.
  • Krysař doufá, že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která v něm během jeho životního putováním probudila city.
  • Ve vesnici zůstane živ jen rybář Jörgen, který vše pochopí až následujícího dne a chce též ukončit svůj neveselý život plný pohany a výsměchu.
    • Od tohoto činu ho odvrátí kojenec, kterého nalezne opuštěného a hladového ve městě. Jörgen se vydá hledat matku, která by se o holčičku postarala.

Děj var 2

Do města Hammeln zamořeného krysami se vydá tajemný krysař putující s tímto řemeslem po celém světě. Má za úkol od tohoto břímě městu pomoci. Slíbena mu je tučná odměna v podobě 100 rýnských. Toto město ho však nečekaně připoutá na místě. Setkává se totiž s mladou a krásnou Agnes, která se mu ihned zalíbí. Vznikne mezi nimi nevídané pouto, což omezí milostný vztah mezi Agnes a Kristiánem, jehož nedostatky si začne záhy uvědomovat. Dívka je okouzlena krysařovým tajemným šarmem a krysař poprvé zakusuje kouzlo lásky. Oproti chudému avšak pohlednému rybáři Seppu Jörgensovi v lásce příliš nedaří, díky své politováníhodné vlastnosti, kdy má tendenci pochopit věci až druhý den. Krysař svou práci odvede a město je zachráněno. Odměna však nikde. V hostinci U Žíznivého člověka se radě připomene. Shledá se ale s neúspěchem. Prohnaní radní nechtějí zaplatit a vymýšlejí lsti, jak ze závazku uniknout. Apelují na krysařovu anonymní identitu a na chybějící slova „k tomu mi dopomáhej Bůh“. Rozčilený krysař je následně utěšen láskou Agnes a prozrazuje jí svou touhu po pomstě městu. Tu kvůli ní záhy zavrhuje. Krysař dále prožívá podivné setkání se Seppem Jörgem a ještě podivnější s Kristiánem Dlouhým, svým sokem. Při procházce městem zahloubán do svých myšlenek je přes pohled na chrlič na budově nalákán k návštěvě téhož samého hostince. Tentokráte potkává zvláštního muže v černé kápi, Faustuse z Wittenbergu, jenž mu prozradí, jak nebezpečnou moc zvuk jeho flétny má. Muž ve službách ďábla samo sebou navádí krysaře k horším činům. Krysař, zmaten, Uráží pro potěchu za svou milou. Ta mu ale oznámí strašlivou zprávu o svém početí s Kristiánem. Je zoufalá, prosí o smrt a o to, aby krysař opustil Hammeln. Ač nerad, odchází. Zoufalá Agnes páchá sebevraždu skokem do propasti, načež se její matka zblázní. Krysař nalezne šílenou matku a dozvídá se pravdu o smrti své lásky. Tím přichází o smysl svého života a nic mu nebrání v pomstě městu, zdroji veškerého jeho utrpení. Z píšťaly vydá silný, pronikavý zvuk, který omámí hammelnské obyvatele a společné s nimi se vrhá vstříc propasti na hoře Koppel. Jediný přeživší, Sepp Jörgen, je omámen voláním píšťaly až druhý den a vydává se za ostatními. Na cestě k smrti ho zastaví až křik nemluvněte, jež bere s sebou. Teprve na vrcholku přehluší jeho pláč rybářovu touhu jít za píšťalou a ostatními a zachrání oběma život. Sepp, pověřen novým úkolem, vydává se nalézt kojnou pro dítě.

Postavy

• Krysař – obyčejný mladý muž, jde mu o to aby přežil, tajemný, osamělý poutník, má jen svojí píštalu, vyloučen ze společnosti, vzbuzuje v lidech strach vhání krysy, stojí sám proti ostatním, nemá jméno, usiluje o Agnes je to symbol jeho života, moudrý, zkušený. Do města přichází vyhnat krysy, zamiluje se a láska ho ve městě udrží, která ho nakonec dovede k propasti na hoře Koppel, kde Agnes spáchala sebevraždu, ztrácí i píšťalu jako symbol života a možnost zpívat, tím ztrácí sám sebe a následné skočí s celým městem do propasti
• Agnes – milenecký vztah s Kristiánem a Krysařem, a s Kristiánem čeká dítě – kvůli tomu páchá sebevraždu, že zradila krysaře a dítě nechce, hodná, citlivá, pohledná, zoufalá
• Kristián (Dlouhý Kristián) – majetnický, myslí si, že když získá dědictví získá i Agnes, ale jí nejde o peníze ale o lásku, nemá ponětí o tom co se děje mezi Krysařem a Agnes
• Seep Jörgen – rybář, mladý muž, urostlý, pohledný, osamocený, zaostalý a zpomalený, hodný, neschopný se zařadit do společnosti a všichni se mu posmívají pro jeho jednoduchost, vše si uvědomuje až druhý den díky plačícímu dítěti
• Radní (konšelé Strumm a Frosch) – chamtivci, nechtějí zaplatit Krysařovi
• Ďábel

Literární charakteristika díla

Novoklasicistní prvky

• Autor si vybral pro toto dílo formu novely, což je pro něho dost neobvyklé, neboť se soustředil převážnou měrou na poezii.
• V díle se odráží novoklasicistní směřování pozdního Dykova díla, ale jsou zde patrny rovněž prvky romantismu, který byl Dykovi rovněž blízký.
• Následující body poukazují na novoklasicistní tendence v Dykově díle.

1. Čas
   • v novele se neobjevuje objektivní historický čas, čas je vnímán podle toho, jak se proměňuje hrdinův život – životní proměny = měřítko času.
     • Nikde v díle se neobjevuje ani náznak časového vymezení děje, nevíme, zda se dílo odehrává v 15.st., 17.st., nebo v nějakém mystickém časoprostoru.
     • V díle se ale objevují lancknechti (příslušník pěchoty, žoldnéř), kteří byli typičtí pro 15. a 16. století.
2. Styl
   • dramatická dikce,
   • stavba věty vytvářející rytmus, 
   • absence mezivětí – nepoužívání vsuvky, která vysvětluje zdůvodňuje předchozí část výpovědi), tj. nevkládá věty do jiné, s níž nesouvisí myšlenkou,
   • ekonomické navazování vět, které obsahují pouze podstatné části rozhovoru a děje,
   • absence paralelismu – chybí přirovnání prostým přiřazením dvou motivů za sebou,
   • prostá konstatování, substantiva bez epitet – básnický přívlastek, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim,
3. Postavy
   • postavy osudově jednoznačně formované, tak jako v antickém dramatu,
   • vykreslení psychologické motivace jednání postav je strohé.

V díle se objevují symboly, které bývají skryty do niterného prožitku básníka.

• Hned s prvním manifestací symbolu se setkáváme na začátku knihy, kdy dochází k celkem strohé a pouze v náznacích pojaté charakterizaci Krysaře, která vrhá na postavu krysaře stín tajuplnosti a naznačuje možnou symbolistickou tendenci budoucího příběhu.
• V závěru se zase objevuje motiv, kdy s padající píšťalou do propasti padá i smysl života Krysaře, padá i jeho já, jeho existence – píšťala jako symbol Krysařova bytí, jeho vnější, ale nepostradatelný atribut.

Romantické prvky

• Důraz na city, romantická láska je vášnivá, melancholická.
  • ženské hrdinky jsou uctívány jako bohyně nebo jako démonické bytosti a přivádí hrdinovi zkázu
• Romantický hrdina je záhadný, nešťastně se zamiluje, touží po lásce, nikdo mu nerozumí, jeho život skončí tragicky.
  • touha po nepřítomném, neklid, potřeba úniku
• Tragický konec, který romantického hrdinu přivede do zkázy.
  • láska krysaře k Agnes ho žene do záhuby
  • stejně tak i Agnes – je zneuctěna (Kristiánem) a touží po jediném dostat se do země Sedmihradské, kde doufá najde klid
• Konflikt mezi individuem a společností.
  • Krysař požaduje peníze za odvedenou práci, ale hamižní konšelé mu nechtějí zaplatit.

• Romantická charakteristika Krysaře
  • romantická postava bez identity, moudrý zkušený muž pěkného vzhledu
  • prototyp „tichého anarchistického buřiče, vyvržence společnosti„
  • za svým povoláním procestoval mnoho krajů – je symbolem svobody
  • ačkoliv je krysař pro ostatní podivín a zdá se, že má srdce z kamene, Agnes v něm probouzí hluboké city
  • bolest ze ztráty ho donutí udělat to, na co se dříve bál jen pomyslet a pomstí se celému městu

Adaptace díla

• 1964 – rozhlasová adaptace – novela zpracována v Československém rozhlasu jako rozhlasová dramatizace
• 2009 – rozhlasová adaptace – novela byla zpracována v Českém rozhlasu jako šestidílná četba na pokračování
• 1996 – muzikál – český muzikál Krysař napsaný Danielem Landou, režie se ujala Mirjam Müller Landa; premiéru měl muzikál v divadle Ta Fantastika 7. listopadu 1996; podle kritika Jiřího Peňáse dodal Landa krysařskému námětu nepokrytě antisemitský, xenofobní rozměr, spekuluje, zda inspirací nebyl též „historický“ román Nepřítel z Atlantidy od Alexeje Pludka (viz wikipedia.cz)
• 1933 – filmová adaptace – Krysař (The Pied Piper) Americký krátkometrážní (osmiminutový) animovaný film ze studia Walta Disneyho
• 1985 – filmová adaptace – Krysař, československý loutkový film; režie: Jiří Barta, dabing loutek: Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Michal Pavlíček, Vilém Čok
• 2003 – filmová adaptace – Krysař, český film, který vznikl za jediný Silvestrovský den. Režie: F. A. Brabec, hrají: Petr Jákl, Ester Geislerová, Richard Krajčo

TEST