Blog

Karel Hynek Mácha – Máj

Karel Hynek Mácha (vlastním jménem Ignác Mácha) – *16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana – †6. listopadu 1836 Litoměřice; představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyricko-epickou poemou Máj (1836), jednou z nejvydávanějších českých knih. Narodil se jako Ignác Mácha (jméno Karel si přidal z důvodu obrozeneckého trendu a Hynek je počeštěný Ignác). Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi).

Máj je lyrickoepická skladba vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.

Literární druh: lyricko-epická skladba, poéma

Příběh byl zřejmě inspirován skutečnou událostí: v roce 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi na pahorku zvaném Na spravedlnosti popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o šedesát let později během některého ze svých pobytů u dnešního Máchova jezera od svého známého, hospodského Týce. Rukopis Máje byl objeven během první světové války v Katusicích u Mladé Boleslavi v pozůstalosti obrozence Jana Nepomuka Krouského.

První vydání, jediné, které vyšlo za Máchova života, vydal autor vlastním nákladem u tiskaře Jana Spurného v dubnu 1836 jako první svazek Spisů Karla Hynka Máchy, a to v celkovém počtu 600 výtisků, ve třech různých cenových skupinách podle jakosti papíru a celkového vybavení. 

Podruhé vyšel Máj r. 1845 ve Spisech Karla Hynka Máchy, které edičně připravil Máchův někdejší přítel Karel Sabina.

Obsah

Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se s životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu ), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…’“).

Literární charakteristika díla

• Všechny Máchovy literární práce spojuje odhalený rozpor mezi zdáním a skutečností; „vůle k pravdě” jej vede k odhalování rozporů mezi životem a smrtí, vírou a nevírou, touhou po nesmrtelnosti a vědomím zániku všeho živoucího.
  • Proto sympatizuje s vyděděnci (cikáni, lidé z chudé čtvrti Na Františku v Márince, kat)
  • a „strašný lesů pán” Vilém se stává symbolem jeho samého.
• Současníci v českých zemích však neměli pro jeho dílo pochopení;
  • byl cizí nejen příslušníkům starší generace, která vyznávala ideál harmonie, a proto nedovedla pochopit jeho postoj odhalující rozpory,
  • ale byl cizí i Josefu Kajetánu Tylovi, který do svého programu národního snažení nedovedl včlenit Máchovu „rozervanost”.
  • Byl to především Máchův romantický hrdina, který se jevil současníkům jako nepochopitelný. Tylův hrdina revoltuje ve prospěch celku, národa, proti Máchovu individuálnímu hrdinství, vzbouření.
• Současníci se nedovedli smířit s Máchovým v podstatě analytickým přístupem ke skutečnosti a s jeho společenskou izolovaností, která jej nutně vedla k potřebě klást si otázku vztahu jedince ke společnosti diametrálně jinak, než to činila starší generace.
  • Mácha ji řeší ve prospěch jedince, jako přitakání jeho vnitřnímu světu, který je nesmiřitelný s objektivní životní realitou = myšlenka vlasteneckého národa x existenciální chudoba a sociální nespravedlnost.
    • To byly prvky nové a třicátým (i pozdějším) letům u nás nepochopitelné.
    • Zde se rozešel v pojetí jedince a společnosti také s Karlem Jaromírem Erbenem
      • V Záhořové loži (1836) se projevilo i působení K. H, Máchy; symbol poutníka, kráčejícího do neznáma, i sugestivní obraz noční krajiny připomínají souvislost – ne však epigonskou – s básníkem Máje.
      • Ale Záhořovo lože přitom obsahovalo i skrytou ideovou polemiku s Máchou a s protispolečenskou revoltou hrdiny Máje:
        • nikoli odpor proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou pro Erbena k spáse člověka. – Toto přesvědčení pak proniká i v ostatních jeho baladách.
        • Každý z nás je podřízen vyššímu zákonu (jehož povaha je u Erbena někdy obecné mravní, jindy přírodní nebo křesťanská), a porušení tohoto zákona přináší vzápětí trest.
          • Trest je v pojetí Máchy nespravedlivý, jedinec má právo na revoltu, vzbouření se.
  • Osamostatnění jedince – typické pro buržoazní společnost, emancipující se od feudalismu – sympatie s vyděděnci, postava Viléma z Máje, která je symbolem básníka samého, to všechno se zdálo neslučitelné s dobovými snahami integračními, to všechno se zdálo něčím nečeským a protispolečenským.
• Současníci nedovedli také pochopit Máchův vztah k vlasti, protože jeho vlastenectví nepůsobilo jako harmonizující síla v kollárovském smyslu.
• Mácha se sice činně zúčastnil vlasteneckého ruchu (hrál např. v českých představeních v Stavovském divadle i v ochotnickém divadle Kajetánském) a své vlastenectví projevil i tím, že psal česky, avšak a tím se odlišil od svého současníka Tyla, směřoval dále a výše.
  • Mácha si uvědomoval velikou minulost své vlasti (a nalezl elegický tón při básnickém vyjádření svého vztahu k ní) a toužil po její nové slávě, ale optimistické vlastenectví nebylo jeho jediným a posledním cílem.
    • Cílem má být jedinec, který se vzbouří proti nespravedlnosti a starým pořádkům.
      • Snažil se obejmout celou soudobou evropskou kulturu, pokud mu byla dostupná, a najít v ní své místo, a přitom dobře cítil disonace soudobé společnosti, které kollárovský optimismus (Ján Kollár) bezděky zakrýval – jde především o myšlenku sjednocených Slovanů proti jejich národnostnímu útisku.
      • V podobném duchu se Máchův hrdina odcizil i myšlence ohlasové poezie Františka Ladislava Čelakovského
        • Čelakovského hrdina reprezentuje národ ( Ohlas písní ruských – 1829; např. báseň Ilja Muromec, b. Čurila Plenkovič, b. Ilja Volžanín) a jeho velikost oproti Máchovu Vilémovi, který reprezentantem národa rozhodně není.
      • Prohlédl iluze a snažil se hledat pravdu a smysl lidského života hlouběji, než kde se je domnívala nacházet soudobá vlastenecká společnost.
  • Přítomnost jej sice nedovedla (aspoň pokud jde o její oficiální představitele) pochopit, ale příští generace, která se k němu programově přihlásila slovy májovců, dala mu zapravdu.

• Symbolem jeho samého je, jak již bylo řečeno, loupežník Vilém z Máje.
  • Tato báseň, zakládající se na paralelismu mezi smrtí (poprava Viléma, který nevěda zabil svého otce, svůdce své milé) a májovou přírodou, dosahuje vrcholu překrásným řetězem metafor na místě, kde je vylíčena poprava, a opakovaných s obměnou tam, kde se odhaluje Vilém jako symbol samotného Máchy:

Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.
Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,
přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dítě on – O krásný – krásný věk!
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to ještiť zemřelých krásný dětinský čas.

• Mácha v díle často spojuje protikladné představy (země je současně kolébka i hrob) a mění obvyklou hierarchii představ a pojmů (např. místo obvyklého „májový večer” řekne „večerní máj”).
• Jeho slovní výraz je neobyčejně hudební, rád kupí slova podobně znějící (lhal lásky žel) a do rýmů klade slova kontrastního významu (zrak – mrak).
• Výjimečnosti díla dosahuje zejména tím, že na konec veršů a poloveršů klade jednoslabičné slovo, na němž spočívá těžisko sdělení, takže se ostatní slova verše nebo poloverše jaksi rytmicky ztrácejí – viz předcházející ukázka.

Základní charakteristika Máje

• 1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie – Jarmilina
• 2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma; druhá tragédie – poprava
• 3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života; třetí tragédie – tragický osud jedince proti věčnosti přírody
• 4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:
• 2 intermezza
  • 1. půlnoční popraviště
  • 2. obraz horské přírody

• umělecké prostředky:
  • obraz přírody (viz ukázka níže)
    • citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)
  • kompoziční princip
    • kontrast (v rovině tematické i jazykové)
    • dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)
  • subjektivizace epiky
    • básníkovo ztotožnění s hrdinou

”Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;”

• stylistické prostředky
  • epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)
  • metafory (bledá tvář lůny),
  • personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
  • kontrasty (život × smrt, světlo × tma)
  • oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)
  • metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
  • apostrofa země (”Ach zemi krásnou, zemi milovanou, …”)
  • pleonasmus (modrý blankyt)
  • gradace (temná noc, temnější mně nastává)

• zvukové hodnoty díla:
  • rytmus:
    • vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej
  • zvukosled:
    • ”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
  • zvukomalba:
    • nocí řinčí řetězů hřmot
  • podtržen poměr mezi dvěma významovými celky:

”Pozvolným krokem on zločince doprovází, (= dav, pomalý chod, –o–)
jenž v jeho středu jde, jak jindy ozdoben.” (pružná chůze odsouzence, –e–)

• Základním metrem (rytmem) Máje je jamb. Mácha používá čtyřstopý jamb, tj. osmislabičný verš (v případě mužského rýmového zakončení – zakončení na přízvučnou slabiku), nebo verš devítislabičný (v případě ženského rýmového zakončení – zakončení na nepřízvučnou slabiku). Příslušný počet slabik je uveden před každým veršem.
• Rýmové schéma je a-b-b-a / c-d-d-c / e-f-f-e / g-g, tj. jsou tu třikrát rýmy obkročné následované jedním rýmem sdruženým.
• Jde o čtrnáctiřádkovou pasáž = čtrnáct veršů, která tvoří de facto samostatnou báseň ve formě sonetu – anglického sonetu (se shakespearovským kupletem (prozodické dvojverší) na konci).

1	A	8	Byl pozdní večer – první máj –
2	B	8	večerní máj – byl lásky čas.
3	B	8	Hrdliččin zval ku lásce hlas,
4	A	8	kde borový zaváněl háj.
5	C	8	O lásce šeptal tichý mech;
6	D	8	květoucí strom lhal lásky žel,
7	D	8	svou lásku slavík růži pěl,
8	C	8	růžinu jevil vonný vzdech.
9	E	9	Jezero hladké v křovích stinných
10	F	8	zvučelo temně tajný bol,
11	F	8	břeh je objímal kol a kol;
12	E	9	a slunce jasná světů jiných
13	G	9	bloudila blankytnými pásky,
14	G	9	planoucí tam co slzy lásky.

Překlady

• Německé překlady
  • První překlad do němčiny pořídil český vlastenec a německý žid Siegfried Kapper již v roce 1844.
    • Říká se, že si tento text velice oblíbili nejen čeští Němci, a to již v čase, kdy obrozenci na český originál nadávali.
  • Dalším překladatelem do němčiny byl v roce 1862 Alfred Waldau.
  • Mezi četné německé překlady Máchova Máje patří dva překlady od Otto Františka Bablera (1983) a Ondřeje Cikána (2012).
• Anglické překlady
  • Máchův „Máj“ vyšel zatím v šesti kompletních anglických překladech. Jejich historie začíná v roce 1932, kdy Máchovu básnickou skladbu vydal ve Spojených státech soukromým tiskem její překladatel Roderick A. Ginsburg, původem z Čech. Poté následovaly verze Hugha H. McGoverna (1949), Edith Pargeter (1967), Williama E. Harkinse (1987), Jamese Naughtona (2000) a Marcely Sulak (2005). Vedle těchto úplných variant existuje i jeden torzovitý, volným veršem psaný pokus o překlad „Máje“ z pera anglického básníka Stephena Spendera (1943)
• Další překlady (podle wikipedia.cz)
  • Server iliteratura.cz v roce 2011 uvedl, že kromě 9 překladů německých a 3 anglických vyšel Máj třikrát francouzsky, dvakrát italsky, dvakrát polsky, dvakrát maďarsky, čtyřikrát slovinsky a třikrát rusky; dále pak zaznamenal překlad slovenský, bulharský, ukrajinský, španělský, švédský, japonský, bengálský a hornolužickosrbský. Autorem druhého španělského překladu z r. 2010 je český hispanista Miloslav Uličný.
  • Do esperanta báseň pod názvem Majo přeložil nejprve v letech 1946–1957 Tomáš Pumpr (vydal Český esperantský svaz v roce 1998) a po něm znovu Josef Rumler (vydáno vlastním nákladem v roce 1999).

Adaptace (podle wikipedia.cz)

• Roku 1936 měla premiéru divadelní inscenace Máj v divadle D 34 E. F. Buriana.
• Zhudebněn byl Máj poprvé bratry Jiřím a Petrem Traxlerovými ve skupině Český skiffle, dílo bylo vydáno na gramofonové desce firmy Panton.
• V osmdesátých letech Máj upravil pro Divadlo na okraji režisér Zdeněk Potužil.
• Rudolf Hrušínský byl známý recitátor Máje (pražské poetické divadlo Viola, 1984), jeho přednes byl vydán na gramofonové desce u firmy Supraphon. Několik veršů z Máje recituje dr. Skružný (Rudolf Hrušínský) i ve filmu Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel).
• V roce 1986 byl vydán melodram Máj s hudbou Zdeňka Zahradníka.
• V roce 2008 režisér F. A. Brabec zpracoval knižní předlohu do podoby stejnojmenného filmu. Pro soundtrack filmu skupina Support Lesbiens zhudebnila řadu pasáží básně; titulní píseň Máj využívá jako text její začátek.
• V roce 2013 zhudebnila skupina WWW první intermezzo básně a pod názvem „Máj“ jej zařadila jako šestou skladbu na album Atomová včela.

TEST