Blog

Gabriel José García Márquez – Sto roků samoty – román kolumbijského spisovatele, jedno z nejvýznamnějších děl současné latinskoamerické prózy.

Sto roků samoty (španělsky Cien años de soledad [sijenaňos de soleda]) je nejznámější románová sága kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu.

Gabriel José García Márquez [gabrijel chose garsíja marke] – *6. března 1927, Aracataca, Kolumbie – †17. dubna 2014, Ciudad de México, Mexiko) byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno.

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: román

---

Magický realismus

• Magický realismus je umělecký směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty).
• Objevuje se v próze, poezii, malířství a dokonce i ve filmech.
• Často je spojován s rozmachem tohoto žánru v literatuře Latinské Ameriky v druhé polovině dvacátého století, a to především s knihou Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze, která je považována za stěžejní dílo magického realismu.
  • První knihou, která je označována za magickorealistický román, je Pan prezident od M. A. Asturiase, v němž se prolíná politická realita se světem mayských mýtů.

• Znaky magického realismu
  • Obsahuje magické a mytické prvky (pověsti), vliv folklóru. Tyto prvky působí přirozeně, nejsou nijak vysvětlovány, protagonisté je přijímají, nehledají v nich logiku.
  • Obsahuje množství detailních smyslových vjemů.
  • Zakřivuje plynutí času do smyčky nebo ho úplně vynechá. Někdy také dochází k opakování minulosti v přítomnosti a prolínání dvou (a více) časových rovin.
  • Dochází k obrácení příčiny a následku, například postava trpí před vypuknutím tragédie.
  • Zobrazuje události z různých úhlů pohledu, např. z pozice věřícího a nevěřícího nebo kolonizovaného a kolonizujícího.
  • Může být protestem proti totalitnímu režimu či kolonizaci.
  • Může se odehrávat nebo vzniknout v místech míšení kultur.
  • Dochází k zrcadlení minulosti a přítomnosti, astrální a fyzické roviny nebo jednotlivých postav.

---

• Román, komponovaný z množství epizod, vypráví fantastické, půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo, kterou nejstarší Buendía založil.
  • Vypravěč (autor) vychází ze staré epické tradice (báje, pohádky, eposy), s velkou invencí přehání, demonstruje svou radost z vyprávění.
• Výchozí příběh pokrevního hříchu je podřízen hlavnímu tématu, tématu samoty.
  • Tragikomická aktivita Buendíů v době počátků, rozkvětu a úpadku Maconda, jejich milostná dobrodružství, objevy a vynálezy, občanské války, pitky atd. to vše je jednáním osamělých postav, vedoucím zase jenom k samotě.
    • Hrdinové jsou osamoceni:
      • v rovině osobní (nedostatek skutečné lásky, přátelství, porozumění)
      • i v rovině společenské (nedostatek solidarity v režimu násilí, nahrazení boje o spravedlnost bojem o moc)
        • i v rovině individuální – po nejhlubší samotu, samotu moci, zachycenou v postavě plukovníka Aureliana Buendíi.
• Teprve poslední dva členové rodiny dokáží samotu překonat, ale jejich sobecká incestní láska nestačí na záchranu rodu a Maconda, které je větrnou smrští smeteno z povrchu země.

Pojetí Maconda a samoty

• Macondo je fiktivním mikrosvětem zobrazujícím makrosvět, jeho staletá historie je uměleckým ztvárněním historie Kolumbie a celé Latinské Ameriky 19. a 20. stol. (společenské události v Macondu mají historický podklad v latinskoamerické realitě);
  • v obecnější rovině je vývoj Maconda příkladem vývoje lidské společnosti od patriarchátu k současnému kapitalismu.
  • Zároveň je i mýtem o stvoření a zániku světa, s některými paralelami k biblickým příběhům (geneze, prvotní hřích, vyhnání z ráje, potopa, apokalypsa).
• S.r.s. je vybudováno na napětí mezi:
  • fantastickým a reálným,
  • komičnem a tragičnem,
  • historií a mýtem.
• Atmosféru prostředí Maconda spoluvytvářejí:
  • mytologické a zázračné jevy, které jsou v Macondu každodenností součástí, a naopak reálné jevy (led, vlak, kino apod.) jsou považovány za fantastické
  • a atmosféra násilí v epizodách zachycujících politické události.
• Na výstavbě prostředí se významně podílí napětí dvou časových rovin:
  • je zde neustálé plynutí času vlastní románu – vše se nenávratně mění, postavy stárnou a umírají, Macondo se rozvíjí, upadá a zaniká
  • a zároveň návratnost času a bezčasí vlastní mýtu – opakují se určitá období, jména a jednání postav, čas se doslova zastavuje, postavy žijí i po smrti.
    • Spojením obou časových rovin přestanou být mytologický svět a skutečný svět ideálními, protože podstata obou světů je stejná – jsou nespravedlivé, kruté, vládne v nich násilí, nic podstatného se nezměnilo, nic však není věčné, nezměnitelné.
• Hlavní konstanta ve všech časových změnách, samota člověka, není neměnný osud, postavy ho však jako takový přijímají, každý žije sám pro sebe, bez lásky a solidarity, ve společnosti, v níž se boj za změnu mění v boj o moc, nebo je v zárodku zlikvidován.
  • Samota hrdinů je obrazem samoty celého Maconda.
    • Autor zde zdůrazňuje nebezpečí „smrti zaživa“ a význam paměti – život, v němž se nic nemění, je již smrtí, i když postava ještě nezemřela, řítí se do zapomnění.
    • Zapomnění dostává společenský smysl v epizodě stávky a v posledním období Maconda – zapomenout vlastní historii je pro jedince i pro společnost životním nebezpečím.

• S.r.s. je vyvrcholením a syntézou předchozích Márquezových děl odehrávajících se v Macondu, rovněž zahrnuje některé postavy a motivy ze všech jeho dalších próz.
• Jeho následující román Podzim patriarchy (1975, El otoño del patriarca) navazuje na téma samoty moci a experimentálně rozvíjí některé tvůrčí postupy S.r.s.
• Míšením reálného a fantastického, zachycením fantastické latinskoamerické reality, která předčí samu básnickou imaginaci, patří S.r.s. k vrcholným dílům „magického realismu“, jehož iniciátoři Guatemalec M. A. Asturias a Kubánec A. Carpentier zahájili novou etapu ve vývoji latinskoamerické prózy.
• S.r.s. bylo přeloženo do řady jazyků a přineslo autorovi světovou proslulost (1982 obdržel Nobelovu cenu); patří k nejčtenějším a kritikou nejkomentovanějším latinskoamerickým románům.

Děj podle wikipedie

• Kniha se zabývá osudy sedmi generací rodu Buendíů, obývajícího fiktivní jihoamerické městečko Macondo (dějiště většiny Márquezových románů bývá ztotožňováno s autorovou rodnou Aracatacou, kde strávil i většinu dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliano Buendía) až po pronikání amerického kapitálu – United Fruit Company (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (tzv. Banánový masakr v prosinci 1928).
• V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy (např. létající koberce) jsou popisovány zcela samozřejmě, zatímco například led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.
• Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula, rozená Iguaránová, je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval, a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.
• Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Překlady

V češtině vyšel poprvé roku 1971, pojedenácté roku 2021. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka.

• 1971 (1980, 1986, nakl. Odeon, překl. Vladimír Medek),
  • 1980 – doslov Hedvika Vydrová
  • 1986 – ilustroval Boris Jirků; obálka, vazba a graf. úprava Pavel Hrach
• 1997 (nakl. Hynek, překl. Vladimír Medek),
• 2003 (2006, 2012, 2021, nakl. Odeon, překl. Vladimír Medek),
• 2005 (nakl. Euromedia Group, překl. Vladimír Medek),
• 2015 (nakl. Euromedia, překl. Vladimír Medek)

TEST