Alois a Vilém Mrštíkovi – Maryša je dramatická divadelní hra-tragédie z roku 1894. Jde o nejvýznamnější výsledek vzájemné spolupráce bratří Mrštíků a patří k vrcholům jejich tvorby.
Alois Mrštík byl prozaik a dramatik. Významná je jeho moravská románová kronika Rok na vsi (1904). Vilém Mrštík působil také jako překladatel ruských děl, např. Dostojevského, Tolstého, Puškina. Je autorem románů Santa Lucia (1893) a Pohádka máje (1897).
Literární druh: drama; žánr: tragédie.
České realistické drama
- České realistické drama ovlivnil zpočátku Vilém Mrštík svou statí O realismu v dramatickém umění (1887), v níž odmítá výjimečného romantického hrdinu a žádá kresbu povšechného života, typovost a logickou a jednoduchou posloupnost.
- Mezi realistické dramatiky pak patří zejména Ladislav Stroupežnický, autor her Naši furianti (1887), Vojtěch Žák, výtečník (1891), Zkažená krev (1891) nebo Na Valdštejnské šachtě (1892).
- Vesnické tematice se v divadelních hrách věnovala především Gabriela Preissová, proslavila se dramaty Gazdina roba (1890) a Její pastorkyňa (1891), zobrazujícími tragické osudy ženských hrdinek.
- Za kriminální drama lze považovat hru Maryša (1894) bratrů Mrštíkových.
- Realismus ovlivnil také dramata Aloise Jiráska, především pak vesnické hry Vojnarka (1890) a Otec (1894).
Celková charakteristika
- Maryša je vrcholné dílo české realistické dramatiky.
- Jedná se o sociální drama ze soudobého vesnického života.
- Autoři v něm popisují střet milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiči ke sňatku s mužem, kterého nemiluje.
Námět, který si Alois přivezl z Těšan, původně zamýšlel zpracovat jako román, ale na Vilémův popud jej spolu napsali jako drama. Premiéra Maryši, dramatu o pěti jednáních, byla v Národním divadle v Praze 9. května 1894, v Brně pak 27. října 1894.
- Autoři při vzniku divadelní hry vycházeli (velmi volně) z životních osudů Marie Horákové z Těšan, která se jako dvacetiletá provdala za Felixe Turka, původem z Borkovan, o patnáct let staršího vdovce se třemi dětmi.
- Ve skutečnosti ho však neotrávila, ale naopak s ním prožila 39 let společného života a vychovali tři další děti (společně se jim narodilo 7 dětí, z nichž 4 zemřely v dětském věku).
- Je pohřbena v Těšanech se svým manželem ve společném hrobě, na kterém je nápis: „Napsáno drama, prožito větší“.
- Hra byla v Těšanech poprvé provedena až po smrti bratří Mrštíků v roce 1926.
Postavy
Postavy v dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikován především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, Maryšin otec, stejně jako Vávra, její manžel, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, kdy si uvědomí své chyby. Stejně tak i Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.
- Maryša – citlivá selská dívka, miluje Francka, na nátlak rodičů se provdá za Vávru
- (později Vávrova žena), Lízalova dcera, mladice prostřední postavy, jemnějšího druhu venkovanka. Má na sobě krátkou, jednoduchou sukni z látky květovaného tureckého šátku a vyšívanou kordulku. Na hlavě vlasy spletené v cop, otočené věncem. Okolo krku ležatý krejzl a šňůrku červených korálek. Nohy má upjaté ve vysoké šněrovací botky a obuté v červené punčochy
- Lízal – Maryšin otec, sedlák, jde mu víc o peníze než o štěstí jeho dcery, ale má i kladné vlastnosti, uvědomuje si své chyby
- sedlák asi 60letý, menší postavy, tváře oholené a vlasů prošedivělých. Má bolavou nohu, v chůzi belhá a podpírá se o hůlku, oděn je po selsku krojem z východního okolí Brna. Tmavé ošoupané kalhoty ve vysokých necíděných botách. Na sobě má starý, záplatovaný, dlouhý a žlutý kožich rozhalený. Prsa mu kryje dlouhá vesta s řadou necíděných kovových knoflíků. Knoflíkovou dírkou u vesty má protáhnutý cíp červeného, velkého kapesního šátku na uzel zavázaný. Ostatek šátku je z polovice zastrčen za vestu. Na hlavě má starou beranici. Řeč jeho je rychlá, trhaná, pohyby rozčilené. V rozčilení trhá oběma lokty najednou nazad, zvláště chce‑li některým slovům důrazu dodati. Celkově činí dojem zchytralého a lakomého sedláka.
- Vávra – mlynář, vdovec, svou první ženu (a potom i Maryšu) bije, Maryšu si bere pro peníze a ne z lásky
- mlynář, statný čtyřicátník. Kalhoty ve vysokých leštěných botách, krátký, rozepjatý kabát, u vesty má těžký stříbrný řetěz od hodinek, tvář oholenou, na hlavě čepici se stínítkem. Opásán je širokým, lesklým řemenem. V chování jeví sebevědomí.
- Francek – chudý, odvážný, ale paličatý, chasník – rekrut, miluje Maryšu
- štíhlý, statný rekrut. Oblečen je v III. a IV. jed. v úzké kalhoty ve vysokých leštěných shrnovačkách, nezapjatou kazajku, pod níž vyhledá tmavá vesta s řadou pletených černých knoflíků a šňůrek. V I. jednání v kroji: rukávce a malebnou vyšívanou kordulu, „huškami“ obtočený kulatý klobouk s vysokou kyticí z umělých květin, zrcátek, tretek. Pentle různé barvy proudem splývají až do čela. – I po prsou tekou bohatě stuhy. Ráz kroje z okolí Klobouk u Brna. V chování je prudký, smělý a hrdý. Opásán je širokým, vyšívaným pasem.
Postavy podle původního scénáře – ve hře jich vystupuje více jak 30
- LÍZAL, sedlák; LÍZALKA, jeho žena; MARYŠA, jejich dcera; ROZÁRA, jejich služka; VÁVRA, mlynář; FRANCEK, rekrut; HORAČKA, jeho matka; STROUHALKA, Maryšina teta; STROUHAL, její muž; MARYŠINA BABIČKA; HOSPODSKÝ, Franckův poručník; HOSPODSKÁ; PAVEL, řeznický tovaryš; HRDLIČKA, obecní sluha; SOUDNÍ SLUHA; PRVNÍ REKRUT; DRUHÝ REKRUT; TŘETÍ REKRUT; FRANĚK, soused; BUŠEK, soused; SELKA; PRVNÍ SOUSED; DRUHÝ SOUSED; VOJTĚNA, nádenice; ROZSÍVALKA, nádenice; HRDLIČKOVÁ, nádenice; KRIŠTOFL, nádeník; MUZIKANTI, SEDLÁCI, CHASA, MLATCI, DĚTI.
Děj
- Děj se odehrává na moravské vesnici.
- Mladá dívka – Maryša je dcerou bohatého sedláka Lízala, miluje však Francka, synka z chudé rodiny, který je právě odveden na vojnu do Brna.
- Přišel se za Maryšou rozloučit, Lízal ho však zle vyhnal („takového lunta!“); má pro Maryšu vyhlédnutého jiného ženicha – bohatého mlynáře Vávru, vdovce se třemi dětmi.
- Přes Maryšin odpor, prosby a slzy přinutí Lízal za vydatné spolupráce své ženy („budeš sa s ním mět dobře!“) a její tety Maryšu, aby si Vávru vzala.
- Manželství není šťastné, Vávra tráví více času v hospodě než doma, nakonec Maryšu i bije, s Maryšiným otcem se soudí o věno.
- Lízal vidí, že udělal chybu, a snaží se Maryšu přesvědčit, aby se vrátila domů.
- Je však pozdě, Maryša už o to nestojí, odmítá mu odpustit, že ji do manželství nutil.
- Po dvou letech se vrací Francek z vojny a veřejně prohlašuje, že bude za Maryšou chodit.
- Přijde dokonce i do mlýna, kde se Maryšu snaží přesvědčit, aby s ním utekla do Brna.
- Maryša odmítá, bojí se hanby, kterou by způsobila sobě i celé rodině.
- To, že se Vávra pokusí Francka zastřelit, nakonec Maryšu vyprovokuje k zoufalému činu – Maryša Vávru otráví jedem (otrušík) nasypaným do kávy.
Kompozice hry
Kompozičně je hra rozdělena do pěti jednání se stavbou klasického dramatu – expozicí, kolizí, krizí, peripetií a katastrofou. Třetí a další jednání se odehrávají o dva roky později než první. Hra má celkem 53 výstupů.
- 1. jednání – 12 výstupů – Návsí moravské dědiny
- 2. jednání – 15 výstupů – Obyčejná selská světnice
- 3. jednání – 10 výstupů – Venkovská hospoda
- 4. jednání – 10 výstupů – Světnice u Vávrů ve mlýně
- 5. jednání – 6 výstupů – Prostranná kuchyně u Vávrů ve mlýně
Jazyk díla
Autoři využili realistického popisu prostředí moravské vesnice a venkovského života.
- Do děje jsou začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod.
- Jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého, slováckého a brněnského dialektu.
- Srovnáme-li jazyk Maryši a Lízala, Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav.
Okolnosti vzniku díla
- Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci realismu a romantismu.
- Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama.
- Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný.
- první a čtvrtý akt (jednání) si autoři kompletně vymysleli
- inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel
- pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně
- Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata nejednoznačně.
- Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici.
Správní výbor Národního divadla se dlouho bránil s různými námitkami, než umožnil uvedení hry. Vilém jako kritik totiž nelichotivě psal o jejich dramaturgii a úrovni umělecké práce. Bratři Mrštíkové později napsali další různé závěry hry. V Aloisově verzi je Vávra zastřelen nešťastnou náhodou z pušky a ve Vilémově variantě končí Maryša svůj život skokem ze svahu do strže po hádce s Vávrou.
Dílo bratří Mrštíků ovlivnilo podstatnou měrou vývoj českého realistického dramatu. Nejen tím, že Mrštíkové namísto dosavadního mravoličného tématu vesnického zdůrazňují i hýřivost barev, výraznost typů a psychickou hloubku pudového temperamentu – také tím, že svým celkovým zaměřením inspirují nové inscenační postupy. Navzdory nepřívětivému přijetí, navzdory nechuti a ústrkům, jimž byli po celá čtyři léta autoři vystaveni, slavilo drama ihned při premiéře značný úspěch. Je to právě Maryša, která získala realistickému dramatu na první české scéně trvalé postavení. (Radko Pytlík)
Adaptace díla
- Opera
- Na motivy dramatu bratří Mrštíků napsal Emil František Burian stejnojmennou operu, která měla premiéru v Brně 16. dubna 1940
- Balet
- Na motivy dramatu bratří Mrštíků napsali Alena Pešková a Petr Wajsar stejnojmenný balet, který měl premiéru v Plzni (Divadlo Josefa Kajetána Tyla) 14. března 2009. V hlavní rolích Zuzana Hradilová a Ivona Jeličová (Maryša).
- Film
- Na motivy dramatu bratří Mrštíků režisér Josef Rovenský natočil v roce 1935 stejnojmenný film. V hlavních rolích: Jiřina Štěpničková, František Kovářík, Hermína Vojtová, Jaroslav Vojta.