Bílý tesák – Bílý tesák (anglicky White Fang) je román amerického spisovatele z roku 1906.
London navazuje na své nejznámější dílo Volání divočiny, avšak nyní se věnuje opačnému procesu, kdy se z divokého vlka stává domestikovaný pes. Jedním z důležitých témat je otázka vlivu prostředí na osobnost a chování jedince.
Román začal psát 27. června 1905 a dokončil ho roku 1906. Nejprve vycházel jako seriál v časopise The Outing Magazine (květen – září 1906) a následně byl téhož roku vydán i knižně.
- Odehrává se na konci 19. století během zlaté horečky na americkém severozápadě, v dnešním kanadském teritoriu Yukon a americkém státě Aljaška.
- Převážná část knihy je napsána z pohledu Bílého tesáka nebo ostatních vlků a psů.
- Jeho prvním majitelem byl indián Šedý bobr, poté zbabělý Hezoun Smith, který jej týral, a nakonec inženýr Weedon Scott, který se k němu choval velmi laskavě.
Literární druh: epika, forma: próza, žánr: román
Jack London (vlastním jménem John Griffith Chaney) – *12. ledna 1876 San Francisco, Kalifornie – †22. listopadu 1916 Glen Ellen, Kalifornie – byl americký spisovatel, novinář, reportér a esejista. Psal o široké škále témat a problémů. Proslavil se především svými dobrodružnými romány Volání divočiny, Bílý tesák a Mořský vlk a autobiograficky ovlivněným románem Martin Eden. Jméno, pod nímž se jako autor celosvětově proslavil, přejal Jack London po svém nevlastním otci Johnu Londonovi.
- Od mládí žil dobrodružným životem.
- Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic.
- Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák – hobo.
- Hobo (v množném čísle se používá původní anglický tvar hoboes) je pojmenování pro tuláka. Termín vznikl ke konci 19. století v severozápadní části Spojených států amerických pro dělníky bez domova putující krajem. Společensky pod nimi stáli trampové, kteří v kontrastu s hoboes pracovali jen z donucení, a ještě níže „bums“, kteří nepracovali vůbec.
- V době zlaté horečky na Klondiku se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách.
- Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace.
- Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů a své názory zahrnul do knih se sociální tematikou, jako je například Železná pata.
- Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce.
- Jako novinář referoval o životních podmínkách a krizích, které také fotograficky zachytil na celkem 12 000 fotografiích.
- V knihách Jacka Londona hrdinové objevují nové světy, setkávají se s mimořádnými situacemi a těžkostmi, musí projevit velkou sílu, aby dosáhli svého cíle nebo přežili.
Okolnosti vzniku díla
- O vzniku jedné z dodnes nejoblíbenějších Londonových knih víme, že na ní spisovatel začal pracovat v roce 1905.
- Tou dobou byla vydána jeho kniha Třídní boj, výborně se prodávala jeho díla Volání divočiny, Mořský vlk a Lidé z propasti.
- O Jacku Londonovi se hovořilo jako o nejpřednějším americkém spisovateli mladé generace.
- V Bílém tesákovi London zúročil právě dojmy a zážitky ze své cesty po Klondiku [klondajku].
- Je známo, že Londonovým velkým spisovatelským vzorem byl Rudyard Kipling.
Děj
První část sleduje cestu dvou mužů se psím spřežením nehostinnou severskou divočinou. Je krutá zima; muži míří zasněženým krajem do Fort McGurry, kam se snaží dopravit rakev se zemřelým lordem Alfrédem. Lovci Bill a Henry a jejich šest tažných psů brzy zjišťují, že jsou pronásledování vyhladovělou vlčí smečkou. Jednoho psa po druhém odláká od jeho druhů vlčice; při bližším pohledu Bill a Henry seznají, že se nejedná o čistokrevného vlka, nýbrž psího křížence. Poloviční vlčice je jim nápadná svou inteligencí a skutečností, že očividně je či byla zvyklá na kontakt s člověkem. Smečka se každým dnem přibližuje k tábořišti, jež si na noc lovci zařizují. Vlkům padnou za oběť nejen psi, ale i Bill. Přežije pouze Henry, jehož zachrání výprava, která se vydala lovcům v ústrety.
Druhá část mění perspektivu vyprávění, pozornost je upřena nikoliv na osudy člověka v divočině, nýbrž na vlčí smečku, zvláště pak na zmíněnou vlčici. O její přízeň svedou souboj tři vlci. Vlčice se pak se svým druhem, zvítězivším vlkem, v povídce pro lidského čtenáře distinktivně odlišeným jménem Jednooký, odpojují od smečky a vlčice v jeskynním doupěti zanedlouho vrhne pět mláďat. Krutá zima se sice pomalu mění v jaro, ale období je stále chudé na kořist; protože se vlčatům nedostává dostatečné výživy, čtyři z nich umírají a zůstává pouze nejsilnější z vrhu, šedý vlček. Když se odváží vylézt z jeskyně, začne poznávat okolí včetně jeho obyvatel a nebezpečí, do něhož se může snadno dostat – tak se setkává s veverkou, sojkou, bělokurem, s nímž svede svůj první souboj, lasicí, která mu téměř prokousne krční tepnu, rysem, přesněji rysí samicí, již společně se svou matkou vlček přemůže, atd. Vlčí mládě se tak učí zákonu masa, totiž že „cílem života je maso“ a „žer, nebo budeš sežrán“. Takový je potravní řetězec a koloběh života v jeho domovské divočině.
Třetí část popisuje jak se vlček a jeho matka setkávají s lidmi, což je pro vlčka zcela nový zážitek, neboť člověka do té doby nespatřil. Jsou to čtyři Indiáni – předvoj kmene, jenž čítá asi čtyřicet lidí a na místě se utáboří. Jeden z Indiánů, náčelník Šedý bobr, ve vlčici pozná fenu Kiču, jež patřila jeho zesnulému bratrovi; čtenář se dozvídá, že Kiča je tedy ve skutečnosti napůl pes, napůl vlk, a na své jméno stále slyší. Stává se i s vlčkem, jemuž je dáno jméno Bílý tesák, majetkem Šedého bobra. Bílý tesák poté poznává život v indiánském táboře, mezi lidmi a tažnými psy. Psi ho vnímají jako vlka-nepřítele a podle toho se k němu chovají. K lidem cítí Tesák bázeň, zejména proto, že dělají pro něj nevysvětlitelné věci – vládnou ohněm, klacky a kamením – a mohou jej zbít, zároveň se v něm ale objevují sklony k příchylnosti a poslušnosti. K lidem vzhlíží jako k bohům.
Čtvrtá část sleduje Tesákovu proměnu v nelítostného, mrzutého samotáře, nenávidějícího výsměch a vlastně vše živé; když se stane majetkem Hezouna Smithe, krutého člověka pokřiveného charakteru, je svým novým pánem nucen účastnit se nelegálních psích zápasů. Žádný protivník před ním neustojí, až houževnatý buldok jej téměř udolá; před smrtí Tesáka zachrání Weedon Scott a stane se jeho novým majitelem. Díky své trpělivosti si Scott získá Tesákovu důvěru a loajalitu.
Pátá část popisuje spokojený život Bílého Tesáka na kalifornské farmě v údolí Santa Clara patřící Weedonovu otci, soudci Scottovi. Jeho posledním úkolem je potlačit své lovecké pudy a naučit se vycházet s ostatními domácími zvířaty. V závěru zachraňuje soudce Scotta před uprchlým zločincem Jimem Hallem a přestože je po střetu těžce zraněn, přežívá. Kniha končí v romantickém duchu, když Tesák ukazuje Weedonovi svá štěňata, která má s ovčáckou fenou Collie.
Postavy
- Zvířata
- Bílý tesák (White Fang) – hlavní zvířecí postava
- Kiča (Kiche) – matka Bílého tesáka
- Jednooký (One-Eye) – otec Bílého tesáka
- Lip-Lip – soupeř Bílého tesáka ze smečky štěňat v indiánském táboře, o málo starší
- Čeroki (Cherokee) – soupeř Bílého tesáka ve psím souboji
- Collie – družka Bílého tesáka
- Lidé
- Bill – zemře při honu na vlčici
- Henry
- Šedý bobr – vychoval ho v psa
- Hezoun Smith – byl krutý a týral ho
- Weedon Scott – poslední majitel
- Matt
- soudce Scott – otec Weedona Scotta
- Jim Hall
Časoprostor
- První část je situována do blíže neurčeného zimního času kdesi v zalesněné divočině.
- V textu nalézáme místní název Fort McGurry; jedná se o osadu či město, do nějž míří dva muži v úvodní části díla.
- Dalším místním názvem je Mackenzie, řeka protékající severozápadem Kanady.
- Podél řeky Mackenzie, která takto zasazuje text do reálného světa a ukotvuje jej, se odehrává převážná většina děje, neboť se podél ní pohybují nejprve vlčí smečka, poté vlčice s Jednookým a poté i Kiča s Bílým tesákem, když kočovní Indiáni řeku využívají jako dopravní tepnu při přesunech tábora.
- Dalším geograficky konkrétním údajem je osada Fort Yukon (dnešní město, Aljaška), stejně jako Dawson, Klondike či Circle City.
- Protiklad severním nehostinným místům tvoří slunná Kalifornie, San Francisko, údolí Santa Clara a domov Weedona Scotta, Sierra Vista.
- Velmi důležitý je topos – motiv cesty – tímto typickým postupem upomíná na žánr vývojového románu.
- Shrneme-li funkci času a prostoru v Bílém tesákovi, lze říci, že protagonistova cesta z divočiny drsného severu přes indiánská tábořiště, živoření na řetěze v ohradě u Hezouna Smithe, srub nového pána WeedonaScotta až nakonec do Scottovy vily Sierra Vista nedaleko kalifornského San Franciska kopíruje Tesákův duševní růst, přerod z divokého zvířete do „civilizovaného“ vlka s téměř psí duší oddanou člověku.
Motivy
- motiv krutosti
- Hlavním tématem je život v divočině, která je často podle přírodního zákona ke svým dětem krutá; postupně se vyjevuje, že život mezi takzvaně civilizovanými lidmi ale není o nic snazší, neboť tito dokáží být daleko krutější a nevypočitatelnější než drsná příroda, v níž lze alespoň nalézt jakýsi řád. Násilí v přírodě pramení z jejích zákonů, zatímco násilí ve světě lidí vyvěrá z nejnižších pohnutek, jako je nenávist, závist či zkrátka lidská zloba.
- motiv vztahu člověka a zvířete
- Tematizována je také otázka, jak asi zvířata vnímají člověka, a také naopak – jak vlastně člověk vnímá zvíře. S tím úzce souvisí způsob zacházení člověka s tvory, o nichž se domnívá, že nad nimi má moc; toto téma vystupuje v díle zřetelně – promítá se např. do samotné přítomnosti tažných psů v indiánském táboře, kde jsou vnímáni především jako pracovní síla, či do problematiky psích zápasů.
Kompozice
Román je komponován do pěti částí, ty se skládají ze tří až šesti kapitol – dohromady 24 kapitol. Kapitoly mají názvy zpravidla stručné, jedno- až tříslovné (např. Vlčice, Zákon masa, Nepřítel svého rodu).
- Část první
- kapitola 1 – Po stopě masa
- kapitola 2 – Vlčice
- kapitola 3 – Nářek hladu
- Část druhá
- kapitola 1 – Souboj tesáků
- kapitola 2 – Doupě
- kapitola 3 – Šedý vlček
- kapitola 4 – Stěna světa
- kapitola 5 – Zákon masa
- Část třetí
- kapitola 1 – Tvůrci ohně
- kapitola 2 – Poddanství
- kapitola 3 – Vyhnanec
- kapitola 4 – Postopě bohů
- kapitola 5 – Úmluva
- kapitola 6 – Hlad
- Část čtvrtá
- kapitola 1 – Nepřítel svého rodu
- kapitola 2 – Šílený bůh
- kapitola 3 – Vláda nenávisti
- kapitola 4 – Smrtící sevření
- kapitola 5 – Učitel lásky
- Část pátá
- kapitola 1 – Dlouhá cesta
- kapitola 2 – Na jihu
- kapitola 3 – Bohova říše
- kapitola 4 – Volání rodu
- kapitola 5 – Dřímající vlk
- Z hlediska vnitřní kompozice Bílý tesák zaujme výrazným předělem mezi první a druhou částí.
- První část by zcela obstála jako samostatná krátká povídka, v níž je vylíčena drsnost, děsivost i syrová krása divočiny, do níž se poněkud nepatřičně dostane člověk a snaží se v ní přežít. Část začíná emotivním popisem divoké zimní krajiny, končí nalezením přeživšího Henryho šesti muži se spřeženími, jejichž příjezd zažene smečku vlků zpět do lesů.
- Od druhé části již sledujeme osudy malého šedého vlčete, později známého jako Bílý tesák; k postavám z části předcházející už se příběh ani zmínkou nevrací. V úvodu dochází k obratu perspektivy – zatímco části první je koncipována antropocentricky a čtenář pozoruje lidské osudy z lidské perspektivy, ve druhé se dostává blíže vlčí mysli a úhlu pohledu (tímto způsobem je i zde paralelně k závěru první části popsána situace s příjezdem mužů zachránivších Henryho tak, jak jí přihlíží vlčice). Část popisuje odchod vlčice se svým druhem Jednookým od smečky, narození vlčat, z nichž přežije pouze šedý vlček, který se posléze učí poznávat okolní přírodu a lovit. V této části nevystupuje žádný lidský protagonista.
- Od třetí části se mladý vlk dostává do kontaktu s lidskými tvory a tak začíná proces jeho domestikace, ochočení a výcviku.
- Každá část, přesněji každá z těch částí, které se již věnují osudům Bílého tesáka, je zakončena jakýmsi výraznějším poznáním:
- ve druhé části dospěje vlček k poznání „zákonu masa“,
- ve třetí k tomu, že pro maso se vzdá i osobní svobody (část končí Tesákovým dobrovolným návratem z lesů do indiánského tábora),
- v závěru čtvrté části se Tesák naučí vyjádřit city ke svému pánovi, přestože musí překonat sám sebe a svoji divokou přirozenost, a vypořádá s Hezounem Smithem, když brání sebe i majetek svého pána, čímž prokazuje nebývalou odvahu a loajalitu;
- a konečně ve finále části páté se po rekonvalescenci z těžkých zranění ze souboje s uprchlým trestancem v Sierra Vistě setkává se svými vlastními potomky – v tuto chvíli je již více psem než vlkem.
- Dílo obsahuje velký podíl popisných částí, což zpomaluje plynutí děje.
- London popisuje přírodu, činnosti protagonistů, objekty, vlastnosti, myšlenkové pochody atd.; přesto text jako celek nepůsobí staticky.
Filmové adaptace – podle wikipedie
- White Fang (1925, USA, čb) – němý film
- White Fang (1936, USA, čb)
- Belyy klyk (1946, SSSR, čb)
- Zanna Bianca (1973, Itálie)
- Il Ritorno di Zanna Bianca (1974, Itálie)
- White Fang (1991, USA)
- White Fang (1993, Kanada) – seriál
- White Fang 2: Myth of the White Wolf (1994, USA)
- White Fang (1997, USA)
- White Fang (2018, Francie) – animované zpracování, originální název je Croc-Blanc
Překlady
Do roku 2019 byl Bílý tesák vydán 30 krát. První překlad byl proveden v r. 1913. Níže jsou uvedeni překladatelé Bílého tesáka s počtem vydaných překladů. Do dnešních dnů se na jeho překladu podílelo pět překladatelů.
- H. Jost 5x, B. Z. Nekovařík 5x, Vladimír Svoboda 13x, Věra Prokešová 1x, Hana Jovanovičová 2x
1913 – přeložil H. Jost – nakl. Kamila Neumannová