František Gellner – Po nás ať přijde potopa! – je básnická sbírka a jedno z nejznámějších děl českého spisovatele Františka Gellnera, které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem.
Sbírka je osobitým básnickým projevem. Současně zapadá do kontextu proměn, které prodělávalo české básnictví na samém počátku 20. stol. Gellner sám přichází s odmítávým postojem vůči „papírovosti” dekadence a symbolismu – neprůbojnosti a vyumělkovanosti textů. Odmítá směšnou samoúčelnou učenost a opovrhuje kultivovaným stylem. Jeho jazyk je záměrně „plebejský“ – nespisovný, drsný a vulgární.
- Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným.
- Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost.
- Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy.
- K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje.
- Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.
Literární druh: lyrika; forma: poezie; žánr: báseň
František Gellner – *19. června 1881, Mladá Boleslav – asi †13. září 1914, prohlášen za nezvěstného na haličské frontě 1. světové války – byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Gellner ve svých básních často přibližuje rytmus lidovému popěvku.
- Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost (na rozdíl od symbolistů).
- Svými verši chce vědomě šokovat poklidné měšťanstvo, užívá vulgarismy.
- Verš pravidelný, forma popěvku.
Sympatie k anarchismu sblížily Gellnera s S. K. Neumannem. Přispíval do Neumannova časopisu Nový kult, ale záhy se s anarchismem myšlenkově rozešel. Dalšími Gellnerovými sbírkami jsou Radosti života (1903) a Nové verše (1919, posmrtně). Jediným prozaickým souborem vydaným za autorova života je Cesta do hor a jiné povídky (1914). Ostatní prózy vyšly až po jeho smrti, Gellner byl také výtvarníkem, v letech 1905 – 1908 studoval v Mnichově a Paříži malířství. Od poloviny roku 1911 pracoval jako redaktor brněnské redakce Lidových novin a vedle toho také překládal, zvláště německou poezii.
Anarchističtí buřiči
- Anarchističtí buřiči byli silně ovlivněni filozofií Friedricha Nietzscheho.
- Opovrhovali soudobou společností, její konzervativní morálkou a spořádanou existencí.
- Propagovali přirozenou lásku, detabuizovali sexualitu, kritizovali tradiční manželství.
- Vedli bohémský život (včetně bouřlivých setkání v Neumannově vile na Olšanech).
- Tvorba anarchistických buřičů byla výrazně ovlivněna:
- myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu),
- myšlenkami antimilitarismu (odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody).
- Z hlediska uměleckého vývoje navazovali na Macharovu satirickou notu realistického ztvárnění skutečnosti a Sovův impresionismus.
- Chtěli umění přiblížit obyčejnému životu a skutečnosti všedního dne
- oproti knižním a odborným výrazům autorů moderny záměrně používali neutrální až hovorovou slovní zásobu,
- autentičnost zvýrazňovali prvky slangu a vulgarismy.
- Typické bylo jednoduché členění strof, pravidelný rytmus, rým a písňovost.
- Někteří byli součástí hnutí Omladina.
Jazyk a styl
- Gellner užívá běžný slovník, sahající k hovorovým výrazům, dialektismům či obecné češtině (jinakej, zejtra apod.), ba i k vulgarismům.
- Jeho věty jsou jednoduché a zpravidla krátké.
- Básně člení do přehledných strof, využívá opakování a refrénů (inspirace šantánovou písní).
- Rýmy, většinou střídavé nebo sdružené, působí přirozeně svou lehkostí, improvizovaností (davy / baví, všem / rtem, nevrací / krvácí, na zdraví / pohlaví).
- Oproti symbolismu je Gellnerovo pojmenování přímé, jednotlivé slovní výrazy čerpají z oblasti všedního života (nohy, pot, pivo, stolek, holka atd.) a odkazují k realitě samé.
- Některé básně jsou psány v ich-formě, jiné v er-formě.
- V díle se také vyskytují mnohé básnické obrazy a figury (epiteta, personifikace, eufemismy…).
Kompozice
- Dílo se skládá ze 34 básní.
- Filosofické směřování sbírky vyjadřuje již první báseň – Přetékající pohár, kde autor vyjadřuje přesvědčení, že každý člověk svůj život žije pouze jednou, a to právě teď, a proto si ho také právě teď musí užívat.
- V básni Neděle pak Gellner zastává názor, že je lepší strávit volný den popíjením piva, než návštěvou Prateru.
- V básni A přece zdráhám se se zabývá sebevraždou.
- Báseň Vzduchoplavec se pak vysmívá moderním výdobytkům začátku 20. století.
Seznam básní
| Přetékající pohár | Po nás, ať přijde potopa! | Rusá láska |
| Píseň dobrodruha | To je teď celá moudrost moje | Chiméra |
| Přátelství duší | Na sofa zeleném | A přece zdráhám se |
| Puberta | Jako ty polní rostliny | Miluju severní nebe |
| Pozdrav rodnému kraji | Noc byla touhou přesycená | Sentimentální žádosti |
| Kázání Spartakova I, II, III | Demaskovaná láska | Stísněnost |
| Reflexe | Perspektiva | Blasfémie |
| Na divou Montan zřel jsem se zápalem | Záchvat nervózní | Elegie |
| Vzduchoplavec | Pro klid své duše | Na dálném jihu snad |
| Neděle | Píseň | Náhle se zachvěje má duše |
| Bezcestí | Smuteční | Epilog |
| Vzpomínka | ||
| PŘETÉKAJÍCÍ POHÁR | střídavý rým | PERSPEKTIVA | sdružený rým | |
| Já držím pohár ve své dlani. | A | Má milá rozmilá, neplakej! | A | |
| Je zpěněný a přetéká. | B | život už není jinakej. | A | |
| Já držím pohár ve své dlani, | A | |||
| jenž čeká na rty člověka. | B | Dnes buďme ještě veselí | B | |
| na naší bílé posteli! | B | |||
| Jenž čeká, zdali víno jeho | C | |||
| se do brázd vyschlých rozleje, | D | Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. | C | |
| na snivých květech v jiných světech | C | Zejtra si lehneme do rakví. | C | |
| zda zavěsí své krůpěje. | D | |||
| Jenž čeká, zda se sehnou květy | E | |||
| pod onou tíží ku zemi. | F | |||
| Jenž čeká, zdali jiné světy | E | |||
| rozzáří svými vůněmi. | F | |||
| Já držím pohár ve své dlani, | A | |||
| jenž čeká na rty člověka. | B | |||
| Já držím pohár ve své dlani: | A | |||
| své srdce, které přetéká. | B |
Okolnosti vzniku díla
- Gellner debutoval ve svých dvaceti letech.
- Po ukončení střední školy začal studovat ve Vídni.
- Více než studiu se ale věnoval bohémskému životu a po dvou letech odešel na báňskou akademii v Příbrami.
- Ještě během svého vídeňského pobytu začal spolupracovat s Neumannovým Novým kultem, nejvýznamnější platformou českého anarchismu, a publikovat první básně.
- Vedle toho se začínal prosazovat rovněž jako kreslíř a karikaturista (Gellner byl podobně jako o sedm let starší Hlaváček velmi talentovaným výtvarníkem a obálky svých knih si navrhoval sám).
Autor chtěl svým dílem společnost šokovat a to se mu také povedlo, sbírka však byla soudobou kritikou pro svou vulgaritu, nemorálnost a nízkost ostře odmítnuta a popularitě se těšila pouze v okruhu Gellnerových přátel a podobně dekadentních autorů.
Dílo bylo přijato až dlouho po autorově smrti dalšími generacemi čtenářů (dílo bylo zhudebněno mnoha předními umělci – např. Jarkem Nohavicou či skupinou Katapult).