Blog

Romain Rolland – Petr a Lucie – novela francouzského autora

Petr a Lucie (francouzsky: Pierre et Luce) protiválečná milostná novela francouzského spisovatele Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915, stavějící proti úpadku morálních a společenských hodnot válkou rozvráceného světa humanistický ideál čistého milostného citu. Jde o jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůz první světové války. Dílo bylo vydáno v roce 1920.

• V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou
  • „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
  • Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou.

• Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého.
  • Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije.
    • Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo.
  • Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce – novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).

Romain Rolland – *29. ledna 1866, Clamecy – †30. prosince 1944, Vézelay, byl francouzský prozaik, dramatik, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915

Literární druh: epika, forma: próza, žánr: novela – milostná, psychologická

Kulturně-historický kontext

• Dílo vzniklo po 1 . světové válce jako reakce na nesmyslnost války
• Situace v literatuře:
  • nejčastější téma byl obraz Světové války a válečné prožitky
  • 2 protikladné proudy:
    • naturalismus a realismus na straně jedné
    • avantgarda a modernismus na straně druhé

Naturalismus (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů).

• Vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu.
• Za jeho tvůrce bývá označován Émile Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. Guy de Maupassant, Gustave Flaubert a Alphonse Daudet.

Avantgarda (z francouzského avant-garde, předvoj) bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století.

• Avantgardní umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění.
  • Předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století.
    • S modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou.
  • Etapou následující je postmoderní umění.
• Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění.
• Hlavní znaky avantgardy:
  • odmítání sociální nespravedlnosti,
  • z toho plynoucí příklon k radikálním a extremistickým politickým hnutím (komunismus, anarchismus, fašismus).
    • to je typické například pro italský futurismus, dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil).
• Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem.

Kataklyzma nebo kataklysm (řec. potopa, ničivá povodeň) je živelní pohroma, velká a náhlá přírodní katastrofa nebo rozsáhlý přírodní děj spojený s velkými změnami v přírodním prostředí apod.

• Kataklyzma je spojováno s obavami o osud lidstva či s představami o jeho zániku, nebo také s obavami o zániku veškerého života na Zemi.
  • Různé hrůzné popisy všelijakých hypotetických kataklyzmatických dějů jsou pak oblíbeným materiálem scenáristů a vděčným námětem pro filmaře a spisovatele, zejména v žánru sci-fi či fantasy apod.
• V přeneseném slova smyslu jde o jakoukoliv katastrofu, kterou může způsobit i člověk – válka, jaderný konflikt, nevyléčitelná nemoc, …

Gregoriánský chorál je jednohlasý latinský zpěv bez doprovodu nástrojů užívaný při obřadech římskokatolické církve, nazvaný podle papeže Řehoře Velikého (kolem 540–604).

• Jedná se o nejstarší formu, jež se až dodnes uchovala beze změn.

Kostel svatého Gervásia a Protásia novotvarem někdy chybně překládán jako Kostel svatého Gerváce a Protáze (fr. Église Saint-Gervais-Saint-Protais) je katolický, dříve také farní kostel ve 4. obvodu v Paříži na Place Saint-Gervais. Výstavba kostela začala v roce 1494 a byla dokončena v 17. století. Kostel je zasvěcen římským prvomučedníkům, svatým Gervásiovi a Protásiovi z 1. století n. l., podle jiných pramenů až ze 2. století.

• Dne 29. března 1918 během velkopátečních bohoslužeb dopadla na kostel střela z tzv. Pařížského děla (německé dalekonosné dělo ostřelující Paříž), která probořila klenbu a uvnitř zabila 88 osob a 68 jich zranila.
  • Jednalo se o největší tragédii během bombardování Paříže za první světové války. Tuto událost popisuje Romain Rolland ve svém románu Petr a Lucie.
  • Mezi oběťmi byli někteří Rollandovi přátelé.

Velký pátek (latinsky dies passionis Domini) je křesťanský svátek připomínající ukřižování Ježíše Krista a jeho smrt na Kalvárii.

• Je to pátek Svatého týdne a součást velikonočního tridua.
  • Velikonoční triduum či velikonoční třídení je vrcholem celého křesťanského liturgického roku. Začíná se na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem, Bílou sobotou, končí se na Neděli Zmrtvýchvstání. Připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista.
• V západních církvích může tento pohyblivý svátek připadnout na datum mezi 20. březnem a 23. dubnem.

Literární charakteristika díla

• Kompozice příběhu vyprávěného nadosobním vypravěčem je budována na kontrastu dvou zákl. rovin:
  • roviny konkrétně historické, reprezentované duchovní a společenskou atmosférou válečné Paříže (falešné vlastenčení, udavačské aféry, „vlastizrádné” procesy apod.) a zprostředkovaně i celé Evropy (informacemi o průběhu válečných událostí),
  • a roviny úzce intimní, zastoupené snovým a do sebe uzavřeným světem lásky obou protagonistů.
• Proti odlidštěnému světu zla, projevujícímu se úpadkem citů i morálky a plodícímu společenskou skepsi a deziluzi (nositelem tohoto životního pocitu je především Petrův bratr Filip, který se z nadšeného válečného dobrovolníka stává slabošským vykořeněncem pasívně přijímajícím svůj úděl), je tak stavěn pól morální čistoty a dobra, ztělesněný ryzí citovostí a nevinností milenecké dvojice.
• Zdůraznění hodnot ideálního lidství jako síly schopné obrodit „zkažený” svět tak má výrazné apelativní charakter.
  • Nicméně smrt hrdinů pod troskami stánku křesťanské čistoty symbolizuje bezbrannost těchto abstraktně humanistických ideálů vůči kataklyzmatu války, čímž je toto moralistické poselství zároveň zpochybňováno jako iluzorní a neúčinné.
  • Do popředí tak vystupuje hrdiny zatím jen nejasně pociťovaná nezbytnost bránit své právo na život a lásku cíleným bojem proti původcům války a jejich mocenským a kořistnickým zájmům tyto hodnoty popírajícím.
• Novela, inspirovaná bombardováním Paříže na Velký pátek 1918, kdy mezi četnými oběťmi bylo i několik Rollandových přátel, se v kontextu Rollandovy tvorby řadí k těm dílům (scénická bufonérie Liluli, 1919, r. Clérambault, 1920), v nichž vášnivý humanista a antimilitarista Rolland, zastávající během války ve švýcar. ústraní provokativně „vlastizrádné” stanovisko neutralita – viz soubor statí Nad vřavou (1915, Au-dessus de la mêlée), burcoval „svědomí” světa proti nesmyslnosti a zrůdnosti válečného vraždění.
• Emocionální působivost, jíž je bez jakéhokoliv patosu a pózy přesvědčivě obnažena tragika nenaplněné lásky ve světě ovládaném odlidštěnými zákony, zajistila P. a L. záhy po vydání světovou proslulost.

Děj

• Jak vyplývá z úvodní autorské milostného poznámky, děj novely trvá „od středy večer 30. ledna do Velkého pátku 29. března 1918″.
• Osmnáctiletý Petr Aubier, syn měšťanské rodiny zatížené konvencemi své stavovské příslušnosti, se uprostřed válečné Paříže sužované nálety nepřátelských letadel náhodné setkává v metru s dívkou Lucií, jež z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se proti vlastnímu přesvědčení malováním kýčařských obrázků na objednávku maloměšťáckých zákazníků.
• Oba mladí lidé, neuspokojeni dosavadním životem a vzpírající se šovinistické hysterii válečných štváčů (šovinismus – vyhrocený nacionalismus, tj. víra v nadřazenost jednoho národa, hlásání nacionální výlučnosti a nenávisti k jiným národům) a všeobecnému rozvratu mezilidských vztahů, jehož jsou svědky i ve svém bezprostředním okolí, se do sebe zamilují a vzájemným citem jeden druhému navrací víru v život i sebe sama.
• Přestože si uvědomují dočasnost krásného „snu“, neboť i Petr má být za půl roku povolán do armády, záměrně se izolují od „obludného a děsivého” světa a uzavírají se do samoty své lásky, odhodláni prosadit i navzdory panující nelidskosti vlastní lidské právo na štěstí.
  • Petr, dosud se jen neuvědoměle bouřící proti morálce rodičů, si pod Luciiným vlivem uvědomuje hlubší kořeny společenských nepravostí a definitivně se odmítá ztotožnit s ideály své „vlasti“, v jejímž jménu by měl nasazovat život.
• Křehký a něžný svět milenců však zákonitě neunikne ničivému vlivu vnějšího světa plného nenávisti a smrti (šovinismus).
• Na Velký pátek, uprostřed probouzejícího se jara, kdy se milenci chystají konečně završit svou lásku, hynou za náletu v troskách chrámu při poslechu gregoriánských chorálů.

Děj 2

Děj se odehrává v Paříži v období první sv. válce. Petr je osmnáctiletý student z bohatší pařížské rodiny. Otec byl soudce čestný a nesmírné vážné plnicí své povinnosti. Byl republikán. Matka byla dobrá křesťanka. Petr je nucen za půl roku nastoupit do vojenské služby. Jednou když jede v metru, setká se náhodné s dívkou, které stiskne ruku během zvuků války a ona stisk ruky opětuje. Petr se
do ni hned zamiluje. O pár dni později se chce s touto neznámou dívkou znovu setkat. Jenže ji nikde nenajde.

Až jednou, když se procházel po seinském nábřeží, uviděl ji u stánku s knihami z mostu Umění. Rozběhne se k ní, ale nedokáže nic říct. O několik dní později se prochází s úsměvem Lucemburskou zahradou. Najednou ji potká a bez rozmyšleni osloví. Chvíli si spolu povídají, ale Lucie spěchá na tramvaj. Domluví se však schůzku na druhý den. Postupem času se Petr s Lucii velice sblíží. Lucie se živi jako malička. Petr je jejími díly mírné zklamán, protože kresli samé mazanice, jenže to jí ale nevadí. Vídají se spolu každý den a chodí na dlouhé procházky. Lucie navštěvuje obchod u stanice metra, kde si od ni lidé nechávají kreslit různé obrázky, hlavně portréty vojáků podle fotografií. Jednou se Petr rozhodne, že se nechá nakreslit i on. Domluví se, že se sejdou u ni doma. Když přijde, ani jeden neví, jak se má chovat a co říkat. Nervozita opadne až při prohlíženi fotografii z dětství. Lucie se rozpovídá. Vypráví o tom, jak žije pouze s matkou, protože je otec opustil. Matka musí pracovat v továrně na náboje do zbrani. Práce je to sice ošklivá, ale peníze potřebuji.

Do Paříže se na pár dní vrátí Petrův starší bratr Filip, který už byl do Války povolán. Všimne si, Že se Petr změnil. Neví proč, dokud nepotká milence spolu v parku. Na jednu z procházek se milenci vydají do lesa. Lucie je ale smutná. Ráno totiž slyšela hádku mezi matkou a jejím přítelem a Zjistila, Že je matka těhotná. Petr se schází se svými přáteli. Od té doby co je s Lucií, se jeho myšlení změnilo a Většinu debat svých přátel ani nevnímá. Petr s Lucií si plánují společnou budoucnost. Oba VÍ, Že je to nesplnitelné přání. Domluví se, Že se vezmou na konci Velikonoc. Na Velký pátek jdou do chrámu svatého Gervasia poslechnout si gregoriánský zpěv. Mezi písněmi zašeptají několik slov, kterými si slíbí věrnost.

Chvíli poté se celý chrám otřásl. Lucie se snaží Petra chránit svým tělem. V tom okamžiku se zřítil mohutný pilíř, který je oba pohřbil v sutinách.

Postavy

• Petr Aubier – 18 let, z bohaté rodiny (mladý syn právníka / soudce), útlá postava, citlivý, něžný, idealizuje si svět, slušný, vnímavý, za 6 měsíců má nastoupit na vojnu, odpor k válce, zamiloval se do Lucie
• Lucie – z chudé rodiny (od mala si na sebe vydělává sama), žije pouze s matkou (pracuje v továrně na zbraně), vydělává si malováním kýčovitých obrazů, napodobenin pouze podle černobílých fotografii, nemá ráda svoje uměni, stydí se za něj, zamilovaná do Petra, mladá, krásná, realistka
• Filip – Petrův starší bratr, zpočátku hodný. časem ale změněný válkou v sebestředného – dobro v něm znovu zvítězí, když spatři Petra s Lucii spolu
• Vedlejší postavy
  • Luciina matka + zemřelý otec; rodiče Petra; Jakub Seé, Antonín (Antoine) Naudé, Bernard Saisset, Claude Puge = přátelé Petra; rusovlasá dívka (z kostela)

Slovní zásoba a jazyk: Autor využívá spisovný jazyk. V textu se objevují přechodníky, symbolika, archaické výrazy, francouzské výrazy. Autor používá er-formu.

• Tropy (přenesené významy)
  • epiteton – vášnivým pohledem, v slastné extázi, mateřským objetím, nepatrné klubíčko
  • metafora – vášnivým pohledem políbila drahého přítele
  • personifikace – k oné nejvyšší Síle, tvář té rusovlásky, silný pilíř se pohnul, kostel se zachvěl, pilíř je pohřbil
  • přirovnání – aby ho jako slepice svá kuřátka
  • synekdocha – drahou hlavu ze všech sil přitiskla

Kompozice: Děj je vyprávěn chronologicky.

Prostor a čas: Paříž, 30. 1. 1919 – Velký Pátek, 29. 3. 1918, dva měsíce

Význam sdělení (hlavní myšlenky díla): krutost a nesmyslnost války, životní kontrasty (chudoba x bohatství, láska x nenávist), přeměna člověka válkou

Překlady

1925 – Petr a Lucie, nakladatelství Rudolf Škeřík, překlad Jaroslav Zaorálek

• v tomto překladu vydalo tuto novelu toto nakladatelství ještě roku 1936 a roku 1946,
  • dále pak nakladatelství:
    • Družstevní práce roku 1950,
    • nakladatelství Svoboda roku 1951,
    • SNKLHU (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění; v současnosti Odeon) roku 1955, 1960 a 1964,
    • SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy; v současnosti Albatros) roku 1968,
    • Odeon roku 1970, 2017
    • Albatros roku 1975,
    • Melantrich roku 1984,
    • Práce roku 1985,
    • nakladatelství Amosium servis v Karviné roku 1997 a 1998,
    • Český klub roku 2000,
    • Omega v roce 2015, 2018
    • nakladatelství Albatros v edici CooBoo Classics roku 2018 – zatím poslední vydání.

Překladatel Jaroslav Zaorálek přeložil také další Rollandova díla – kromě zmíněné novely Petr a Lucie (1920) ještě Dobrý člověk ještě žije (1924), Okouzlená duše (1928), Mystický a činný život dnešní Indie (1931) – v závorkách jsou uvedena data francouzského vydání nikoliv data překladů.

TEST