Moliér – Lakomec – francouzská klasicistní komedie
Lakomec (francouzsky: L‘ Avare) je komedie o pěti dějstvích francouzského herce, spisovatele a dramatika Molièra (vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin), napsaná roku 1668.
Molière – *15. ledna 1622 Paříž – †17. února 1673 Paříž
Literární druh: drama; žánr: komedie.
Literárně historický kontext
- Klasicismus
- kolébkou klasicismu se stala již v 16. století Itálie
- označoval především literaturu ve Francii v 17. století, v Anglie na rozmezí 17. a 18. století a v Německu v 18. století
- obdivný vztah k antice a k autoritě a odkaz na uměleckou dokonalost a formální přesnost
- vychází z Aristotelovy Poetiky
- důraz na nápodobu antických autorů, předávání poučení a morálního poselství a srozumitelnost a přiměřenost jazyka
- básně a dramata napodobovaly reálný život a přírodu, vyhýbaly se drastickým prvkům a extrémům
- dramatická zásada tří jednot:
- jednota děje – bez vedlejších zápletek
- jednota času – omezení děje na jeden den
- jednota místa – veškerý děj na jednom místě
- stoupající zájem autorů o vnitřní život postav (studie lidských typů a situací)
Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z lat. harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše – rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány.
Postavy
- Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.
- Čipera (Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
- Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
- Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
- Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
- Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.
- Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).
- Jakub – Harpagonův kočí a kuchař, který falešně udá Valéra za krádež Harpagonova pokladu
- Frosina – všetečná rádkyně, která svou mazaností pomohla nejdříve Harpagonovi k Marianě a poté i Kleantovi
Obsah 1
- Děj hry se odehrává v Paříži roku 1668 (někdy se uvádí rok 1670).
- Harpagon je sice bohatý, ale je neuvěřitelný lakomec.
- Dokonce každou návštěvu podezírá z krádeže, i když skutečně nic neukradla a své děti omezuje jakbysmet.
- Má dceru Elišku a syna Kleanta, který je nucen si půjčovat peníze všade odjinud, jen ne od svého otce.
- Harpagonova zlotřilá povaha způsobí, že jde ještě dál a intrikuje s životy svých potomků.
- Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku.
- Když tu otec syna překvapí výrokem, že to on si Marianu vezme!
- Za to svého Kleanta by rád oženil s bohatou vdovou a svou dceru Elišku, po uši zamilovanou do Valéra, zase provdal za stárnoucího boháče Anselma.
- To odpoledne nalezne Kleantův sluha Čipera poklad (30 000 zlatých) Harpagonem zakopaným na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl.
- Odcizený majetek v Harpagonovi probudí šílenství.
- Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou – tehdy již přetéká a rudne vzteky, načež je přesvědčen, že Valéra oběsí.
- Ten však raději prozradí, že jeho otcem je Anselm – tedy vážený šlechtic a bohatý muž a Mariana jeho sestra, jakožto Anselmova dcera.
- Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, ale pouze tehdy, dostane-li Marianu.
- Harpagon tak obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět; jejich ztráta by pro něj znamenala konec všeho, a tak se Mariany vzdává.
- Pak ale pozná pravý původ Mariany a Valéra a pochopí, že vdavky jej nebudou stát jedinou minci a své dceři taktéž dávat žádné věno nemusí, proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá.
- A tak se Valér ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za ženu.
Obsah 2
- 5 jedn. – Život v Harpagonové domě poznamenává pánova lakota; přestože je bohatý (jmění rozmnožuje hlavně lichvou), krutě omezuje své děti a vykořisťuje i služebnictvo.
- Sám by si však rád svým majetkem získal i příjemné požitky; ačkoliv je mu už šedesát, chce se oženit s mladičkou Marianou, i když ví, že ji miluje jeho syn Kleantes, kterého chce oženit s bohatou vdovou, zatímco dceru Elišku zamýšlí provdat bez věna za stárnoucího boháče Anselma.
- Eliška má ovšem ráda Valéra, který je u Harpagona správcem a vlichocuje se do jeho přízně nejen tím, že zde slouží bez nároků na mzdu, ale že mu naoko bezcharakterně podlézá.
- Proměnu Harpagonova postoje způsobuje až ztráta 30 000 zlatých dukátů, za níž vězí ovšem intrika Kleantova sluhy Čipery (La Flèche).
- Výměnou za ně se Harpagon vzdává rád nároků na Marianu, a když se pak ještě ukáže, že Mariana a Valér jsou vlastnë Anselmovými dětmi, nenamítá nic ani proti jejich svatbě s Kleantem a Eliškou.
Moliére v díle zesměšňuje malomešťáctví. Vytvořil typ člověka, pro něhož peníze znamenají všechno a je schopen pro ně obětovat i lásku rodiny. Bez peněz si ani svůj život nedovede představit. Raději umře, než aby předstíral pokrytecké svatouškovství – míří na církev a špiclovský systém až do rodin – pokrytectví a touhu po dědictví.
Aktuálnost díla: Moliérova díla jsou svou tématikou velmi aktuální a nadčasová (tzn. platí v každé době). Jsou známa po celém světě a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Jsou oblíbená i proto, že je v nich otevřeně projeven demokratický a kritický pohled na svět. Většinu Moliérových her přeložil do češtiny Svatopluk Kadlec (viz níže Některá česká vydání).
Do středu komedie postavil Molière prototyp člověka, který propadl vášnivému vztahu k hromadění majetku.
Jeho lakota ho vyčleňuje z mezilidských vztahů v rodině i mimo ni; z protikladu nelítostného, odosobnělého lichváře a vlastně vilného starce těží autor dram. paradox, jenž se v jiné poloze odráží i v rozporu Harpagonova bohatství a ubohé životní úrovně v jeho domě.
Molièrova komedie není ovšem zacílena jen k tomuto satir. účinku, hyperbolizovaný ústřední charakter získává dokonce tragikomické rysy, které autor vytěžil z plastické psychol. kresby a z dvojí, vtipně proti sobě jdoucí intriky.
Rysy ostatních postav nabývají pak jednoznačnějších podob ve vztahu k ústřednímu charakteru.
Hra se vyznačuje dobrou komediální technikou, zjevnou nejen v hl. zápletce, ale zejména v dialozích (zvl. Harpagona s dohazovačkou Frosinou), dodržuje jednotu místa, času a děje, je však psána v próze, což klasicistnímu vkusu už odporovalo. Hře se v době uvedení při premiéře nikdo nesmál a Molièr musel hru z repertoáru stáhnout.
- Harpagonský motiv převzal Molière z Plautovy Komedie o hrnci (Aulularia), jejíž hrdina Enclio je ovšem zprvu chudý člověk, který své jmění získá náhodou.
- Vedle tohoto hl. pramene jsou zde čitelné odkazy k:
- L. Ariostovi (Ariosto [arjosto] Ludovico, * 1474, † 5. 7. 1533, italský básník a dramatik) (Nastrčení, 1509)
- a P. Lariveyovi (de Larivey [d larivej] Pierre [pjér] * 20. 7. 1541 Troyes – † 12. 2. 1619) francouzský dramatik a překladatel 16. století) (Duchové, 1579).
L. měl premiéru v Palais Royal a Molière si v něm zahrál Harpagona; hra se však nesetkala s výrazným úspěchem, ten se dostavil mnohem později.
Námět začal být vnímán jako aktuální v 19. stol., srov. např. Harpagonovu podobnost s otcem Grandetem v Balzakově r. Evženie Grandetová (1833).
V čes. kontextu se Molierův L. objevil na scéně Vlasteneckého divadla (Boudy) asi 1786 v Guntherově překladu, hru postupně začaly uvádět četné ochotnické spolky, v 50. letech 19. stol. ji hrála Tylova společnost dokonce ve verzi, jež látku lokalizovala do Čech, V. Zákrejs připravil její verzi loutkovou atd.
Harpagonský motiv najdeme později mj. také ve dvojici Chrobáků revue bratří Čapků Ze života hmyzu, aktualizovanou verzi L. připravil pro své divadlo „D“ také E. F. Burian.
Výpisky „Valér: Ničím si člověka tak nekoupíte, jako když se před ním děláte, že máte navlas takové sklony jako on, jako když si s ním notujete, podkuřujete jeho nejhorším stránkám a můžete se utleskat, ať dělá co dělá. A žádný strach, že přestřelíte. Čím okatěji, tím lip… Trochu při tomhle řemesle trpí poctivost, ale když člověk na lidech něco chce, musí se jim přizpůsobit. A když na ně nic jiného neplatí, není to naše vina, že jim podlézáme, ale jejich, že si toho žádají“
Inscenace:
- 1786 – 87 (Vlastenské divadlo v Boudě, přel. Emil Gunther),
- 1885 (Josef Šmaha, Národní divadlo, Praha),
- 1892 (Jan Pištěk, Městské divadlo, Plzeň),
- 1904 (Vendelín Budil, Městské divadlo, Plzeň),
- 1911 (Jaroslav Kvapil, Národní divadlo, Praha),
- 1922 (Jaroslav Kvapil, Městské divadlo na Král. Vinohradech),
- 1931 (Vojta Novák, Národní divadlo, Praha),
- 1934 (Emil František Burian, D 34, Praha),
- 1939 (Karel Konstantin, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava),
- 1944 (Antonín Klimeš, České lidové divadlo, Brno),
- 1946 (Bohuš Stejskal, Komorní divadlo, Praha),
- 1950 (Antonín Dvořák a Jaroslav Průcha, Národní divadlo Praha), Harpagon – František Filipovský, Stanislav Neuman, Ladislav Pešek
- 1954 (Bohuš Stejskal – Karel Fišer, Krajské oblastní divadlo, Karlovy Vary),
- 1971 (Jaroslav Dudek, Divadlo na Vinohradech, Praha), Harpagon – Miloš Kopecký
- 1987 (Stanislav Moša, Divadlo bří Mrštíků, Brno).
Inscenace po r. 2000
- Stavovské divadlo, Praha 2004 (Boris Rösner / Emil Horváth)
- Městské divadlo Brno, 2019 (Bolek Polívka)
- Divadlo Kalich, Praha 2019 (Pavel Zedníček)
- Divadlo na Vinohradech, Praha 2023 (Aleš Procházka)
Některá česká vydání
- Lakomec, J. Pospíšil, Praha 1852, znovu 1868
- Lakomec, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jaroslav Vrchlický, znovu 1900, 1905 a 1922,
- Lakomec, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský,
- Lakomec, Československý kompas, Praha 1949, přeložil Svatopluk Kadlec,
- Lakomec, Orbis, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec,
- Lakomec, Orbis, Praha 1959, přeložil Erich Adolf Saudek,
- Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1966, přeložil J. Z. Novák a František Vrba,
- Don Juan, Lakomec, Odeon, Praha 1973, přeložil Svatopluk Kadlec a Erich Adolf Saudek
- Lakomec, Artur, Praha 2008, přeložil Vladimír Mikeš.
Filmové adaptace
- 2002 Lakomec – česká televizní inscenace. Režie: Zdeněk Zelenka, hrají: Viktor Preiss, Jan Dolanský, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Vladyka.